Vztahy Írán–Rusko–Čína jsou na pohled pevné, ale když přichází skutečné bezpečnostní nebezpečí, strategičtí partneři selhávají. Írán se před masivními útoky Západu ocitl osamocen – Rusko mlčí, Čína omezuje svou podporu. Tento odklon varuje ostatní státy, že se nemohou spoléhat na slavnostní smlouvy, ale mohou být zklamány v klíčové chvíli.
Když vás spojenci opustí: Írán zůstal sám a svět se dívá
V červnu 2025 se odehrál zásadní moment, který může změnit globální bezpečnostní architekturu. Írán, pod tlakem masivních leteckých úderů ze strany Spojených států a Izraele, očekával podporu od svých nejbližších strategických partnerů – Ruska a Číny. Obě velmoci však zůstaly stranou. Tento krok se stává jasným signálem pro ostatní země: ani silní spojenci s jaderným arzenálem a podepsanými dohodami nejsou zárukou skutečné pomoci v krizové chvíli.
Smlouvy na papíře, realita ve stínu
Írán měl s Ruskem i Čínou podepsané dlouhodobé strategické smlouvy – s Ruskem dvacetiletou, s Čínou dokonce pětadvacetiletou dohodu o komplexní spolupráci. Tyto dokumenty obsahovaly řadu ujednání o vojenské koordinaci, výměně technologií a geopolitické podpoře. Jenže když USA a Izrael udeřily na jaderné provozy Fordow, Natanz a Isfahán, reakce byla téměř nulová. Rusko mlčelo a Čína se omezila na vágní diplomatické výzvy k míru. Vojenská podpora? Žádná.
Křehkost „antizápadní osy“
Tato neochota jednat ukázala limity takzvané autoritářské osy, do které bývá řazeno kvarteto Rusko–Čína–Írán–Severní Korea. Tato skupina ráda působí jednotně při kritice Západu, ale pokud jde o konkrétní kroky, často chybí koordinace, odvaha nebo ochota riskovat. Írán tak zůstává v izolaci, a to navzdory tomu, že po léta investoval do vztahů s Moskvou a Pekingem. Mnoho zemí, které sází na podobné partnerství, nyní velmi pečlivě sledují, co se stalo – a hlavně co se nestalo.
Varování pro celý svět
Zpráva je jasná: ani smlouvy s jadernými mocnostmi nejsou garancí vojenské pomoci. Rusko i Čína ukázaly, že v klíčových chvílích jednají především ve vlastním zájmu. Pro další státy – ať už jde o Sýrii, Venezuelu, Srbsko nebo africké režimy hledající alternativu k Západu – je to vážné varování. Spoléhat se pouze na „antiamerické“ bloky bez skutečné závaznosti může být osudová chyba.
Změna světového řádu?
Tato situace může urychlit přesuny v globálním vyvažování moci. Regionální aktéři si začnou pečlivěji vybírat své bezpečnostní partnery. Místo velkých gest a deklarací budou vyžadovat konkrétní mechanizmy pomoci, trvalou přítomnost, dohody s články o vojenské asistenci – zkrátka to, co dnes zajišťuje například NATO. Pro Rusko a Čínu to může být dlouhodobě problém: jejich vliv na méně stabilní země může oslabit.
Íránská zkušenost z června 2025 je trpká lekce pro každého, kdo věří v mezinárodní smlouvy jako v neprůstřelnou záruku bezpečnosti. V okamžiku, kdy se z přátelství stane zkouška ohněm, zůstává Írán sám. A spolu s ním i důležitá otázka: co je dnes vlastně ještě spolehlivé spojenectví?
