Podle ruského politologa měl Lavrov v uzavřeném kruhu připustit použití jaderných zbraní. Riziko roste, ale útok stále není pravděpodobný.
Uzavřená slova, veřejný problém
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov měl podle ruského politologa Andreje Kolesnikova na uzavřeném jednání Rady pro zahraniční a obrannou politiku připustit použití jaderných zbraní. Kolesnikov se odvolává na zdroj, který se měl jednání účastnit. Podle tohoto svědectví se Lavrov při debatě o tom, zda by Rusko mělo použít jaderné zbraně, vyjádřil ve smyslu: „Já bych je přece jen použil.“
Tuto informaci je nutné brát opatrně. Nejde o oficiální stenozáznam ruského ministerstva zahraničí ani o veřejné vystoupení Lavrova, ale o zprostředkované svědectví z uzavřeného jednání. Přesto je politicky závažné, protože zapadá do dlouhodobého vzorce ruského jaderného vydírání.
Lavrov přitom veřejně opakovaně tvrdí, že Západ a Evropa svou podporou Ukrajiny tlačí konflikt k nebezpečné eskalaci. V červnu varoval, že přímý střet mezi NATO a Ruskem by se mohl rychle změnit v jadernou výměnu s katastrofálními důsledky.
Jaderné zbraně jako nástroj politického nátlaku
Rusko od začátku invaze na Ukrajinu používá jaderné hrozby jako součást politické a psychologické války. Cílem není jen Ukrajina, ale především západní veřejnost, vlády členských států NATO a politici, kteří rozhodují o vojenské pomoci Kyjevu.
Smysl této rétoriky je zřejmý: vyvolat strach, zpomalit dodávky zbraní, rozdělit evropské společnosti a vytvořit dojem, že jakákoli silnější pomoc Ukrajině automaticky znamená riziko třetí světové války.
Proto je Lavrovovo údajné vyjádření nebezpečné i tehdy, pokud by šlo jen o „tvrdou řeč“ v uzavřeném kruhu. V ruském systému totiž podobné výroky nebývají náhodné. Slouží jako signál: Moskva chce, aby Západ počítal s nejhorším scénářem.
Realita použití jaderných zbraní na Ukrajině
Použití jaderné zbraně proti Ukrajině nelze zcela vyloučit. Rusko má taktický jaderný arzenál, má politické vedení ochotné porušovat mezinárodní právo a zároveň vede válku, kterou samo označuje za existenční střet se Západem.
Zároveň ale platí, že reálné použití jaderné zbraně by pro Kreml znamenalo mimořádné riziko. Vojenský přínos by byl nejistý, politické následky obrovské a reakce světa těžko předvídatelná. Experti citovaní Guardianem upozorňují, že většina analytiků považuje použití ruských jaderných zbraní na Ukrajině za nepravděpodobné, mimo jiné proto, že by Moskvě nemuselo přinést jasný vojenský zisk a mohlo by proti ní sjednotit velkou část světa.
Proto je přesnější říct: riziko existuje a nesmí být podceňováno, ale nejde o nejpravděpodobnější scénář.
Nová ruská doktrína snížila práh hrozeb
Zásadní změnou je ruská jaderná doktrína aktualizovaná v listopadu 2024. Kreml tehdy oznámil, že prezident Vladimir Putin podepsal nový dekret o zásadách jaderného odstrašení.
Podle dostupného znění ruské doktríny Moskva považuje agresi proti Rusku nebo jeho spojencům ze strany nejaderného státu za společný útok i tehdy, pokud je tento stát podporován jadernou mocností.
Právě tato formulace míří na Ukrajinu a její podporovatele. Ukrajina není jadernou mocností, ale je vojensky podporována státy NATO, z nichž několik jaderné zbraně má. Rusko se tak snaží vytvořit právně-politický rámec, podle kterého by mohlo západní pomoc Ukrajině označovat za spoluúčast na útoku proti Rusku.
To neznamená, že Rusko jaderné zbraně automaticky použije. Znamená to ale, že si vytváří prostor k vyhrožování a k eskalaci.
Kdy by riziko skutečně rostlo
Nejvyšší riziko jaderné eskalace by vzniklo ve chvíli, kdy by Kreml dospěl k závěru, že je přímo ohrožena stabilita režimu, kontrola nad okupovanými územími nebo samotné ruské velení.
Mezi rizikové scénáře patří zejména přímý vojenský střet NATO a Ruska, masivní útoky na strategickou infrastrukturu uvnitř Ruska, zhroucení ruské fronty nebo situace, kdy by Moskva ztratila schopnost přesvědčit vlastní elity, že válku dokáže politicky ustát.
Lavrov veřejně varoval právě před přímým střetem NATO a Ruska. Podle něj by takový scénář mohl rychle přerůst v jadernou výměnu.
Ukrajina jako zástupný terč ruského vydírání
Je důležité zdůraznit, že Ukrajina na Rusko nezaútočila jako agresor. Rusko zahájilo rozsáhlou invazi proti Ukrajině a následně začalo používat argument „obrany Ruska“ i pro území, která samo okupovalo a jednostranně prohlásilo za součást Ruské federace.
Právě zde leží největší nebezpečí. Kreml může za „útok na Rusko“ označit i ukrajinské údery proti vojenským cílům na okupovaných územích nebo na ruském území, pokud jsou vedeny západními zbraněmi. Tím se snaží z obranné války Ukrajiny vytvořit obraz západní agrese.
Z hlediska mezinárodní bezpečnosti jde o nebezpečný precedent: agresor se pokouší použít jaderné odstrašení jako štít pro pokračování konvenční války.
Propaganda počítá se strachem
Ruská jaderná rétorika má ještě jeden cíl: působit na veřejné mínění v Evropě. Pokud občané začnou věřit, že každá dodávka zbraní Ukrajině může vyvolat jaderný úder, začne růst tlak na politiky, aby pomoc omezili.
To je přesně efekt, který Moskva potřebuje. Ne nutně odpálit jadernou zbraň, ale přimět Západ, aby se choval tak, jako by její použití bylo na spadnutí.
Proto musí západní reakce spojovat dvě věci: chladnou hlavu a odstrašení. Panika by Kremlu pomohla. Ignorování rizika by ale bylo stejně nebezpečné.
Co z toho plyne pro Západ
Západní státy by měly jaderné hrozby brát vážně, ale nenechat se jimi paralyzovat. Rusko opakovaně posouvá červené linie, ale zároveň velmi pečlivě sleduje cenu, kterou by za skutečnou eskalaci zaplatilo.
Guardian připomíná, že Spojené státy v době předchozích ruských hrozeb nehlásily známky neobvyklého pohybu ruských taktických jaderných hlavic, což naznačovalo, že rétorika nebyla doprovázena okamžitou přípravou k použití.
Nejpravděpodobnější odpovědí Moskvy na západní podporu Ukrajiny proto nadále zůstávají konvenční útoky, kybernetické operace, sabotáž, dezinformace a hybridní válka. Guardian upozorňuje, že Rusko má rozsáhlou praxi v operacích v šedé zóně, které se pohybují mezi mírem a otevřenou válkou.
Nejde jen o Lavrova, ale o strategii Kremlu
Údajný Lavrovův výrok o použití jaderných zbraní je potřeba zasadit do širšího kontextu. Rusko dlouhodobě využívá jaderné hrozby jako nástroj nátlaku. Nová doktrína mu dává širší prostor k tomu, aby západní podporu Ukrajině označovalo za součást útoku proti Rusku.
Reálné použití jaderné zbraně na Ukrajině zůstává méně pravděpodobné než pokračování konvenční a hybridní války. Přesto je riziko vyšší než před rokem 2022 a nelze ho odbýt jako pouhé divadlo.
Hlavní otázka proto nezní jen, zda Lavrov skutečně pronesl větu o použití jaderných zbraní. Důležitější je, proč ruské vedení stále častěji mluví jazykem jaderného vydírání.
Odpověď je nepříjemná: protože chce, aby se Západ bál pomáhat Ukrajině.
