Jeden úklon, který znovu otevírá starý příběh moci, vlivu a vazeb mezi justicí a zákulisím české politiky.
Má na hlavě kšiltovku a na očích tmavé brýle. Jako by nechtěl, aby mu bylo vidět do tváře. Když se otevře venkovní branka, muž vstoupí na schodiště a zamíří do prvního patra. Přes prosklené dveře už vidí svého hostitele, který na něj čeká uvnitř kanceláře.
A pak přijde okamžik, který nelze přehlédnout.
Muž si rychle sundá čepici a hluboce se ukloní. Gesto, jež je tradičně spojováno s úctou, pokorou nebo loajalitou. Vzápětí si čepici opět nasazuje, bere za kliku a mizí za skleněnými dveřmi. V tu chvíli je zřejmé, o koho jde. Mužem je bývalý vrchní státní zástupce v Praze a dlouholetý náměstek stejného úřadu Libor Grygárek. Hostitelem je Roman Janoušek, jedna z nejvlivnějších a zároveň nejkontroverznějších postav českého zákulisního byznysu.
Setkání se odehrálo na lodi Rosmarina v pražských Modřanech, kterou Janoušek využívá jako kancelář. Právě tento krátký moment, zachycený na kameru, působí jako symbolické připomenutí dávno známého, ale nikdy plně nevysvětleného příběhu.
Příběhu, jehož kořeny sahají do roku 2008, kdy švýcarská justice žádala Českou republiku o spolupráci při prověřování původu peněz na účtech spojených s Romanem Janouškem. Na jednom z nich bylo uloženo 13 milionů švýcarských franků. Další stopy vedly přes Panamu, Kypr či Lichtenštejnsko. České úřady tehdy Švýcarům sdělily, že Janoušek není trestně stíhán a že proti němu není vedeno žádné řízení pro praní špinavých peněz.
Vrchní státní zastupitelství, kde tehdy působil Libor Grygárek jako náměstek, tak fakticky umožnilo odblokování značných finančních prostředků. Později se objevila podezření, že Janoušek mohl mít v české justici ochranu. Právě tato podezření se stala předmětem vyšetřování ÚOOZ, který Grygárka obvinil z podílu na ochraně Janouškových peněz.
Po letech soudních sporů však byl Grygárek osvobozen. Soudy dospěly k závěru, že nebylo prokázáno, že by se s Janouškem v rozhodné době znali nebo že by Grygárek ovlivňoval své podřízené. Přesto zůstala řada okolností, které vyvolávaly pochybnosti – společné řešení bytu, nájemník napojený na pražský magistrát či familiární komunikace zachycená v policejních odposleších.
Grygárek dnes odmítá své vztahy s Janouškem komentovat. Stejně tak se nevyjadřuje k samotnému úklonu. „Nemám k tomu důvod,“ říká. Roman Janoušek s médii dlouhodobě nekomunikuje.
Krátký úklon na prahu kanceláře tak zůstává beze slov. Přesto působí silně. Jako připomínka doby, kdy se v českém veřejném prostoru prolínaly politika, byznys a justice víc, než si dnes mnozí chtějí připustit. A jako důkaz, že některé příběhy se možná formálně uzavřely, ale jejich stíny zůstávají.
Vazby Pavla Béma, Romana Janouška a Libora Grygárka
Propojení Pavla Béma, Romana Janouška a Libora Grygárka patří k nejčastěji zmiňovaným symbolům pražského mocenského zákulisí druhé poloviny 2000. let. Roman Janoušek byl dlouhodobě považován za blízkého spolupracovníka a neformálního poradce tehdejšího pražského primátora Pavla Béma, přičemž jejich vztah potvrdily mimo jiné i policejní odposlechy. V téže době působil Libor Grygárek jako vysoce postavený státní zástupce na Vrchním státním zastupitelství v Praze, které se mimo jiné vyjadřovalo i k mezinárodní právní pomoci v kauzách souvisejících s Janouškovými financemi. Ačkoli soudy později neprokázaly, že by Grygárek jednal v Janouškově prospěch nezákonně, časová souběžnost jejich působení, následné osobní kontakty a vazby na osoby z okolí pražské radnice dlouhodobě vyvolávaly otázky o míře vzájemného vlivu mezi politikou, justicí a zákulisním byznysem v éře Pavla Béma.
Vazby Pavla Béma, Romana Janouška a Libora Grygárka
Propojení Pavla Béma, Romana Janouška a Libora Grygárka patří k nejčastěji zmiňovaným symbolům pražského mocenského zákulisí druhé poloviny 2000. let. Roman Janoušek byl dlouhodobě považován za blízkého spolupracovníka a neformálního poradce tehdejšího pražského primátora Pavla Béma, přičemž jejich vztah potvrdily mimo jiné i policejní odposlechy. V téže době působil Libor Grygárek jako vysoce postavený státní zástupce na Vrchním státním zastupitelství v Praze, které se mimo jiné vyjadřovalo i k mezinárodní právní pomoci v kauzách souvisejících s Janouškovými financemi. Ačkoli soudy později neprokázaly, že by Grygárek jednal v Janouškově prospěch nezákonně, časová souběžnost jejich působení, následné osobní kontakty a vazby na osoby z okolí pražské radnice dlouhodobě vyvolávaly otázky o míře vzájemného vlivu mezi politikou, justicí a zákulisním byznysem v éře Pavla Béma.
