Miloslav Ludvík, dlouholetý ředitel Fakultní nemocnice Motol, si žil na vysoké noze před zraky politiků a státní správy. Zatímco jeho nemocnice soutěžila veřejné zakázky bez reálné konkurence, on sám si užíval luxusu, soukromých letadel a majetku, který neodpovídal jeho oficiálním příjmům. Proč se na jeho praktiky tak dlouho nikdo neptal?

Pondělní policejní zásah v areálu Fakultní nemocnice Motol definitivně ukončil éru Miloslava Ludvíka, který v čele této největší české nemocnice působil s krátkou přestávkou více než dvacet let. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek ho odpoledne oficiálně odvolal – a tím se začíná rozplétat příběh, který už dávno nevoněl čistotou.

Luxus za státní peníze? Životní styl neodpovídající příjmům

Ludvík byl nejen zkušeným manažerem, ale především obratným hráčem mezi politikou, byznysem a státní správou. Jako ředitel Motola měl oficiální plat ve statisícových částkách, přesto si dlouhé roky dopřával životní styl, který zdaleka přesahoval jeho příjmové možnosti.

Soukromá letadla, drahé dovolené, účast na exkluzivních společenských akcích – to vše Ludvík vystavoval na odiv, aniž by kdokoli z jeho politických známých položil otázku, jak to všechno financuje. Zatímco jeho nemocnice údajně „bojovala s financováním“, její ředitel se v rámci svých pracovních cest objevoval na VIP večírcích a exkluzivních golfových turnajích. Na sociálních sítích se neostýchal sdílet fotografie z kokpitu soukromého letadla, přestože jeho oficiální plat zdaleka neodpovídal životnímu stylu, který si dopřával.

Podle informací investigativního webu Hlídač státu Ludvík figuroval jako vlastník akcií kyperské společnosti Stomarli Holdings Limited, která se objevovala v kauzách kolem skupiny J&T na Slovensku. Offshore struktury tohoto typu jsou často využívány k minimalizaci daňové zátěže nebo skrývání skutečných vlastníků majetku.

Z nemocničního rozpočtu do kapes známých firem?

Ludvíkova nemocnice se za jeho vedení pyšnila modernizací a rozsáhlými investicemi, avšak hlubší pohled na způsob zadávání zakázek odhaluje systémové nedostatky, které po celou dobu umožňovaly přesměrování veřejných peněz k předem vybraným subjektům.

Příkladem je zakázka na zabezpečovací služby, která po dvacet let neprošla žádnou reálnou soutěží, přestože zákon jasně vyžaduje pravidelná výběrová řízení. Policie i státní žalobci nyní analyzují, jak mohly desítky milionů korun plynout stále stejným dodavatelům bez jakékoliv konkurence.

Z analýzy 184 smluv podepsaných od roku 2016 mezi Motolem a pražskými institucemi v hodnotě 50 milionů korun vyplývá, že 72 procent z nich směřovalo k opakovaným dodavatelům. Největší pozornost nyní vyvolává stavební firma Geosan Group, která získala významné zakázky na rekonstrukci modrého pavilonu v Motole – a právě tento tendr nyní prověřuje Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ).

Podle policejních zdrojů byl v nemocnici zaveden model řízené soutěže, kdy se vítězové zakázek opakovaně střídali a zajišťovali si tak dlouhodobé smlouvy bez reálné konkurence. Detektivové se nyní zaměřují na možné dotační podvody a porušení pravidel veřejných zakázek.

„Kulichové“ v Motole: Protekce VIP pacientů

Ludvíkovy problémy se však netýkají jen financí. Už v roce 2010 zveřejnil Český rozhlas nahrávku z uzavřeného setkání ve Špindlerově Mlýně, kde ředitel před 220 zaměstnanci detailně popisoval, jak v nemocnici funguje systém VIP pacientů, označovaných jako „kulichové“.

„Kulich není čepice, ale důležitý člověk, který může nemocnici přihrát peníze. Já velmi, ale velmi prosím, abyste si uvědomili, že přes tyto lidi my ty peníze opravdu dostaneme,“ vysvětloval tehdy Ludvík.

Zaměstnanci byli instruováni, jak s takovými pacienty zacházet – zajistit jim přednostní péči a vyhnout se zbytečným administrativním průtahům. Záznam zachytil i jeho radu, aby „kulichy nezavalovali blbostmi“.

Ludvík se později hájil tím, že šlo o „humoristickou nadsázku“, ale skutečnost, že VIP zacházení v Motole bylo běžnou praxí, potvrdili i někteří lékaři.

Konec jedné éry: Policie obvinila 16 lidí, Ludvík čelí stíhání

Policejní vyšetřování odhalilo, že v souvislosti s motolskými zakázkami došlo k systematickému porušování zákonů. Šestnáct lidí bylo obviněno ze zločinů, jako je úplatkářství, dotační podvod, poškození finančních zájmů EU a praní špinavých peněz. Mezi hlavními obviněnými je i Miloslav Ludvík.

Podle policie se jednalo o dlouhodobě fungující systém, který umožňoval vybraným firmám získávat lukrativní nemocniční zakázky výměnou za různé formy protiplnění.

Ministr Válek po zásahu v Motole podepsal Ludvíkovo odvolání, které se nyní ministerstvo snaží doručit, aby bylo účinné. Ludvík se však rozhodl proti rozhodnutí bojovat a oznámil, že podnikne právní kroky na svoji obranu.

Jak mohl tak dlouho unikat kontrole?

Miloslav Ludvík byl příliš dlouho postavou, které veřejná správa a politická elita tiše tolerovala život na vysoké noze, podezřelé smlouvy i střet zájmů. Zatímco pod jeho vedením Motol hospodařil s miliardovými rozpočty, on sám nikdy nemusel vysvětlovat, proč jeho soukromé finance neodpovídají jeho oficiálním příjmům.

Kauza, která nyní otřásá českým zdravotnictvím, ukazuje, jak snadné bylo dlouhé roky ovlivňovat nemocniční zakázky bez jakékoliv kontroly. Nyní bude na soudu, aby rozhodl, zda se Ludvík skutečně dopustil trestné činnosti – a zda konečně dojde k systémovým změnám, které podobným praktikám zabrání v budoucnu.