Vrchní soud v Praze potvrdil, že Mike Oganesjan v insolvenčním řízení úmyslně zatajoval příjmy s cílem dosáhnout nižšího uspokojení svých věřitelů. Podle soudního rozhodnutí šlo o finanční prostředky přesahující tři miliony korun. Trestní zákoník přitom v § 222 výslovně postihuje zatajení majetku, kterým dlužník zmaří uspokojení věřitele a způsobí zákonem požadovanou škodu. Nastává proto zásadní otázka: Prověřila Policie ČR všechny znaky tohoto trestného činu, nebo zůstávají závažná soudní zjištění bez odpovídající trestněprávní reakce?
Soud potvrdil úmyslné zatajování příjmů. Teď přichází otázka trestní odpovědnosti
Kauza Mikea Oganesjana se dostává do další, mimořádně závažné roviny. Zatímco insolvenční soudy již rozhodly o jeho nepoctivém záměru, zůstává otevřená otázka, zda jeho jednání může naplňovat také skutkovou podstatu trestného činu poškození věřitele podle § 222 trestního zákoníku.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. listopadu 2026, č. j. 4 VSPH 1446/2026-B-171, potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Praze, kterým nebylo Oganesjanovi přiznáno osvobození od placení dosud neuspokojených pohledávek.
Důvodem nebyla drobná administrativní chyba, nesprávně vyplněný formulář ani opožděně doložený dokument.
Podstatou případu bylo zatajování příjmů, které podle výslovného závěru soudu směřovalo k nižšímu uspokojení věřitelů.
Vrchní soud v bodě 27 svého rozhodnutí uvedl:
„Zatajování příjmů lze nepochybně označit za nepoctivý úmysl dlužníka, kterým sledoval nižší uspokojení věřitelů, než jakého by se jim při řádném zveřejnění jeho příjmů dostalo.“
Toto konstatování má mimořádný význam.
Soud výslovně spojil zatajení příjmů s úmyslem dosáhnout toho, aby věřitelé obdrželi méně peněz, než na kolik by mohli mít při řádném průběhu oddlužení nárok.
A právě ochrana majetkových práv věřitelů před podobným jednáním je předmětem § 222 trestního zákoníku.
Paragraf 222: Kdy se zatajení majetku stává trestným činem?
Trestný čin poškození věřitele upravuje § 222 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku.
Podle § 222 odst. 1 písm. a) může jít o trestný čin tehdy, když dlužník zatají byť jen část svého majetku, tím alespoň částečně zmaří uspokojení svého věřitele a způsobí škodu nikoli malou.
Zákon tedy míří mimo jiné právě na situace, kdy dlužník zatajuje majetek, který by jinak mohl sloužit k úhradě jeho závazků.
Podstatné jsou zejména tři okolnosti:
- Zatajení majetku – zda dlužník vědomě skryl prostředky použitelné k uspokojení pohledávek.
- Zmaření uspokojení věřitele – zda kvůli takovému jednání věřitel nedostal alespoň část plnění, které by jinak obdržel.
- Vznik škody – zda byla prokázána škoda dosahující zákonné hranice a příčinná souvislost mezi jednáním dlužníka a touto škodou.
V roce 2026 činí hranice škody nikoli malé 50 000 Kč. Základní skutková podstata § 222 odst. 1 umožňuje uložit trest odnětí svobody až na dva roky nebo zákaz činnosti. Při splnění dalších kvalifikačních okolností zákon stanoví přísnější tresty.
Otázka proto nezní pouze, zda Oganesjan zatajoval své příjmy. To již insolvenční soudy posoudily. Otázka zní, zda byly tyto příjmy majetkem použitelným k uspokojení věřitelů a zda jejich zatajení způsobilo trestněprávně relevantní následek.
Tři miliony korun na účtu Revolut. Kolik z těchto peněz mělo připadnout věřitelům?
Jedním z klíčových zjištění insolvenčního řízení byl účet vedený u zahraniční banky Revolut Bank UAB.
Podle zjištění insolvenční správkyně měl Oganesjan od srpna 2024 do března 2026 prostřednictvím tohoto účtu příjmy přesahující tři miliony korun.
V insolvenčním řízení přitom opakovaně deklaroval výrazně nižší příjmy.
Vrchní soud konstatoval, že Oganesjan existenci dalších příjmů zatajoval a jejich původ ani povahu nedokázal věrohodně vysvětlit.
Z hlediska možného trestného činu poškození věřitele se tak nabízí zásadní otázka:
Jaká část zatajených finančních prostředků představovala skutečný majetek dlužníka, který mohl a měl být použit k uspokojení pohledávek věřitelů?
Je důležité zdůraznit, že samotná částka tří milionů korun není automaticky výší způsobené škody.
Výše škody musí být v trestním řízení samostatně prokázána. Je třeba rozlišit finanční obraty, skutečné příjmy, majetek použitelný k uspokojení pohledávek a částky, které věřitelé v důsledku konkrétního jednání skutečně neobdrželi.
To však neumenšuje závažnost soudního zjištění o úmyslném zatajování příjmů.
Naopak. Jde o okolnost, která si zaslouží důkladné trestněprávní prověření.
Soud hovoří o úmyslu dosáhnout nižšího uspokojení věřitelů. To je pro § 222 zásadní
Trestný čin poškození věřitele je úmyslným trestným činem.
Orgány činné v trestním řízení proto musí zjišťovat nejen to, co dlužník udělal, ale také zda jednal s úmyslem alespoň částečně zmařit uspokojení věřitele.
Právě zde získává rozhodnutí Vrchního soudu mimořádný význam.
Odvolací soud totiž přímo popsal nepoctivý úmysl a jeho zaměření na nižší uspokojení věřitelů.
Takové zjištění samozřejmě nenahrazuje dokazování v trestním řízení. Poskytuje však konkrétní podklad, který nelze bez dalšího přehlédnout.
Pokud by policejní orgán dospěl k závěru, že skutková podstata § 222 naplněna nebyla, mělo by být z jeho postupu zřejmé, které zákonné znaky nebyly prokázány a proč.
Protože samotné konstatování, že insolvenční řízení skončilo, ještě neodpovídá na otázku, zda v jeho průběhu nemohlo dojít k trestnému činu.
Věřitelé nakonec dostali 100 %. Znamená to, že k trestnému činu nemohlo dojít?
Jednou z nejsložitějších otázek případu je skutečnost, že zjištěné pohledávky přihlášených nezajištěných věřitelů byly nakonec uhrazeny v plné výši.
Podle insolvenčního spisu je však uhradila třetí osoba, a to až poté, co byly v řízení odhaleny další finanční prostředky.
Vrchní soud tuto skutečnost výslovně hodnotil a nepovažoval ji za důvod k přiznání osvobození od zbývajících dluhů.
Z trestněprávního hlediska je ale potřeba odpovědět na jinou otázku: Bylo v některé fázi řízení skutečně zmařeno uspokojení věřitelů, případně došlo k pokusu o takové jednání?
Podle judikatury Nejvyššího soudu je pro dokonané poškození věřitele rozhodující konkrétní majetkový následek, nikoli pouze nepoctivý úmysl. Samostatně je možné posuzovat také pokus trestného činu, pokud jsou splněny zákonné podmínky.
Zákony pro lidi
Pozdější úhrada pohledávek proto nemůže být bez dalšího argumentem pro odložení věci, stejně jako samotné zatajení příjmů automaticky nepostačuje k závěru o trestné činnosti.
Právě tyto okolnosti musí být předmětem řádného prověřování.
Co říká Nejvyšší soud? Nestačí zatajení, zásadní je skutečné poškození věřitele
Na významu získává také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2026, sp. zn. 3 Tdo 350/2026.
Nejvyšší soud v něm vysvětlil podmínky trestní odpovědnosti za poškození věřitele, včetně požadavku na úmysl, skutečné zmaření uspokojení pohledávek a prokázání majetkové škody.
Podstatné je také to, že k trestní odpovědnosti může za splnění zákonných podmínek postačovat nepřímý úmysl.
Zákony pro lidi
V případu Mikea Oganesjana již odvolací soud výslovně popsal nepoctivý úmysl směřující k nižšímu uspokojení věřitelů.
Tento závěr by měl být jedním z významných podkladů pro posouzení trestněprávní stránky případu.
Policie ČR musí prověřit § 222. Otázkou je, zda existují důvody ke sdělení obvinění
Trestní řád v § 158 ukládá policejnímu orgánu povinnost prověřovat skutečnosti nasvědčující spáchání trestného činu.
Podle § 160 má policie zahájit trestní stíhání, pokud výsledky prověřování dostatečně odůvodňují závěr, že byl spáchán trestný čin a že jej spáchala určitá osoba.
e-Sbírka+1
Z toho vyplývá zásadní požadavek.
Policie musí řádně vyhodnotit nejen samotné zatajení příjmů, ale i jejich skutečnou výši, možnost použít je k uspokojení věřitelů, případnou škodu a úmysl dlužníka.
Právě tyto skutečnosti mohou rozhodnout, zda jsou splněny podmínky pro zahájení trestního stíhání.
Po rozhodnutí Vrchního soudu zůstávají veřejně nezodpovězené zejména následující otázky:
- Prověřila policie závěry insolvenčních soudů z hlediska § 222 trestního zákoníku?
- Zjistila, jakou část zatajených příjmů bylo možné použít k uspokojení věřitelů?
- Vyhodnotila, zda v průběhu insolvence vznikla věřitelům konkrétní škoda?
- Zabývala se možným pokusem trestného činu?
- Pokud důvody k zahájení trestního stíhání neshledala, na základě jakých důkazů k tomu dospěla?
Deník Protikorupční linka: Závěr insolvenčního soudu nesmí zůstat bez trestněprávního vyhodnocení
Případ Mikea Oganesjana otevírá širší otázku důvěry v ochranu práv věřitelů.
Pokud odvolací soud potvrdí, že dlužník úmyslně zatajoval příjmy s cílem dosáhnout nižšího uspokojení věřitelů, veřejnost má legitimní právo ptát se, jak se s tímto zjištěním vypořádaly orgány činné v trestním řízení.
Nejde o požadavek na automatické obvinění nebo odsouzení. Jde o požadavek, aby byly konkrétní soudní závěry důsledně prověřeny podle příslušných ustanovení trestního zákoníku.
Insolvenční soudy již vyslovily závěr o nepoctivém záměru. Nyní je třeba objasnit, zda stejné jednání překročilo také hranici trestního práva.
A pokud ano, musí následovat zákonný postup bez ohledu na společenské postavení nebo popularitu dotčené osoby.
Zákon musí platit pro všechny stejně. Také pro dlužníky, kteří v insolvenčním řízení úmyslně zatajují své příjmy.
Podklady k publikaci: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2026, č. j. 4 VSPH 1446/2026-B-171, zejména body 25–28.
oganesjan.pdf
Právní úprava § 222 a § 138 trestního zákoníku.
Zákony pro lidi
Redakční upozornění: Insolvenční rozhodnutí není trestním rozsudkem. Konečné posouzení případné trestní odpovědnosti přísluší orgánům činným v trestním řízení.
