Rodina energetického miliardáře Pavla Tykače čelí pochybnostem kvůli bazénu vybudovanému u horské chaty ve Špindlerově Mlýně. Podle zjištění Deníku N vznikla stavba na chráněné louce v rozporu s územním plánem a byla dokončena navzdory požadavku na zastavení prací. Město následně souhlasilo s přijetím jednoho milionu korun, který má být uhrazen po změně územního plánu. Firma rodiny Tykačových namítá, že jde o vířivku a obdobná zařízení jsou v lokalitě běžná. Právníci a protikorupční odborníci však varují před nebezpečným precedentem.
Bazén, který se skrývá pod posuvnou terasou
Případ se týká moderní horské chaty ve svahu nad Labskou přehradou ve Špindlerově Mlýně. Nemovitost dříve patřila Ivaně Tykač a nyní je podle Deníku N vlastněna prostřednictvím společnosti spadající do rodinné skupiny TKC.
Vedle chaty byl vybudován zapuštěný bazén, který není při běžném pohledu viditelný. Zakrývá jej rozměrná dřevěná terasa s lehátky a zábradlím. Celá konstrukce se může odsunout a vodní plocha se následně odkryje. Deník N uvádí, že stavba vznikla na chráněné louce, měla být zastavena, ale přesto byla dokončena.
Podle dokumentace, na kterou se Deník N odvolává, má bazén rozměry přibližně 4,4 × 7,7 metru. TKC Group jej však ve svém veřejném vyjádření označila za vířivku. Firma současně uvedla, že podobné zařízení je v daném území obvyklé a nejde o ojedinělý případ. K otázce milionového plnění spojeného s hlasováním zastupitelů se podle dostupné reakce podrobně nevyjádřila.
Milion korun po změně územního plánu
Největší pochybnosti nevyvolává samotná existence bazénu, ale způsob, jakým má být rozpor s územním plánem vyřešen.
Podle zjištění Deníku N město Špindlerův Mlýn souhlasilo se smlouvou, podle níž společnost spojená s rodinou Tykačových zaplatí do městské pokladny jeden milion korun poté, co bude přijata požadovaná změna územního plánu. Tato změna by vytvořila podmínky pro dodatečné právní vypořádání již dokončené stavby.
Právě časové a věcné propojení soukromého finančního plnění s rozhodováním samosprávy vyvolává otázku, zda město neposkytuje majetnému investorovi možnost, kterou běžný občan prakticky nemá.
Územní plán přitom podle samotného města stanovuje základní pravidla rozvoje území, ochrany krajiny, prostorového uspořádání a veřejné infrastruktury. Jeho změna by proto neměla sloužit pouze k řešení individuálního problému konkrétního vlastníka, ale měla by být odůvodněna širším veřejným zájmem.
„Dar“, nebo finanční tlak na zastupitele?
Vedoucí analytik Transparency International Marek Chromý v citovaném vyjádření upozornil, že časová posloupnost případu jen obtížně podporuje představu čistě nezištného daru.
Podle jeho hodnocení může být příslib peněz v situaci, kdy již sporná stavba stojí a její vlastník potřebuje rozhodnutí města, vnímán jako forma tlaku na zastupitele. Nejde tedy pouze o to, zda milion korun pomůže městskému rozpočtu, ale zda soukromý investor nezískává prostřednictvím finanční nabídky výhodnější postavení před orgány veřejné moci.
Někteří zastupitelé podle Deníku N následně připustili, že přijetí takového řešení mohlo být chybou a nebezpečným precedentem. Jestliže je totiž možné nejprve postavit objekt v rozporu s platnými pravidly a následně nabídnout obci peníze za změnu těchto pravidel, může veřejnost nabýt dojmu, že zákony neplatí pro všechny stejně.
Právníci požadují odstranění bazénu
Právníci oslovení Deníkem N zastávají ještě přísnější stanovisko. Podle nich by měl stavební úřad nařídit odstranění bazénu a město by mělo odstoupit od smlouvy, která spojuje změnu územního plánu s milionovým plněním.
Advokáti upozorňují, že takovým postupem mohlo dojít k narušení principu rovnosti před zákonem. Kritizují především skutečnost, že město přistoupilo na řešení, které si mohou fakticky dovolit pouze velmi majetní lidé. Nejde zatím o rozhodnutí soudu ani o pravomocný závěr příslušného úřadu, ale o právní názory odborníků oslovených redakcí.
Vedoucí advokačního týmu spolku Lobbio Lukáš Kraus případ označil za příklad selhání veřejné správy a varoval před dojmem selektivního vymáhání práva. Podstatou jeho kritiky je otázka, zda se pravidla mění podle veřejného zájmu, nebo podle finančních možností konkrétního stavebníka.
Je bazén skutečně jen „vířivka“?
Obrana TKC Group stojí mimo jiné na označení zařízení za vířivku. Rozměry 4,4 × 7,7 metru však podle zveřejněných údajů odpovídají vodní ploše o rozloze téměř 34 metrů čtverečních.
Spor o pojmenování přitom sám o sobě nemusí být rozhodující. Pro stavební úřad by mělo být podstatné technické provedení, rozměry, umístění, napojení na okolní stavbu a především soulad s územním plánem a vydanými povoleními.
Stejně tak argument, že se podobné stavby nacházejí také u jiných objektů, automaticky neprokazuje jejich legálnost. Mohl by naopak otevírat otázku, zda stavební úřady ve významném horském středisku kontrolují výstavbu dostatečně a vůči všem vlastníkům stejným způsobem.
Chráněná krajina má platit pro každého
Špindlerův Mlýn neleží v běžné městské zástavbě. Nachází se v mimořádně cenném horském území, kde má každá další stavba dopad na krajinný ráz, vsakování vody, zeleň i celkové zatížení lokality.
Pravidla územního plánování mají proto zásadní význam. Pokud se začnou zpětně měnit podle již dokončených soukromých projektů, vzniká nebezpečí, že se z územního plánu přestane stávat závazný rámec a promění se v dokument upravovaný podle potřeb jednotlivých investorů.
Město na svých internetových stránkách zveřejňuje platný územní plán, připravované změny i archiv usnesení zastupitelstva. V indexovaných veřejných dokumentech se však nepodařilo jednoznačně dohledat kompletní znění smlouvy, přesné označení společnosti, parcel, podmínky milionového plnění ani všechny podklady, na jejichž základě zastupitelé rozhodovali. Městský web přitom obsahuje usnesení i hlasování zastupitelstva za roky 2025 a 2026.
Pro úplné objasnění případu by proto měly být zveřejněny zejména:
- úplné znění smlouvy mezi městem a společností spojenou s rodinou Tykačových,
- původní stanoviska stavebního úřadu a orgánů ochrany přírody,
- dokumentace bazénu či vířivky a všech souvisejících konstrukcí,
- informace o tom, kdy úřad zjistil porušení pravidel a jaká opatření přijal,
- přesné výsledky hlasování zastupitelstva,
- odborné zdůvodnění, proč má být územní plán kvůli již existující stavbě změněn,
- informace, zda byly podobné možnosti nabídnuty také jiným vlastníkům staveb.
Nejde jen o jeden bazén a jeden milion
Pavel Tykač patří mezi nejbohatší české podnikatele a jeho rodinná skupina TKC se sama prezentuje jako developer exkluzivních nemovitostí v jedinečných lokalitách. To však samo o sobě neznamená, že by se miliardář nebo jeho rodina dopustili trestného činu. Dosud zveřejněné informace především otevírají otázky týkající se postupu společnosti, města a stavebních úřadů.
Podstatou celé kauzy není pouze bazén ukrytý pod terasou ani částka jednoho milionu korun. Jde o důvěru veřejnosti, že územní plán, stavební předpisy a ochrana krkonošské krajiny platí stejně pro běžného občana i pro miliardářskou rodinu.
Jestliže by se potvrdilo, že stavba byla vědomě dokončena v rozporu s pravidly a následně měla být zachráněna individuální změnou územního plánu spojenou s finančním plněním pro město, vznikl by velmi problematický precedent. Veřejnost by mohla oprávněně získat pocit, že dostatečně majetný stavebník nemusí pravidla respektovat, protože si později dokáže vyjednat jejich změnu.
Konečné posouzení zákonnosti však náleží stavebnímu úřadu, případně správním soudům. Do té doby je nutné hovořit o závažných podezřeních a doložených mediálních zjištěních, nikoli o pravomocně prokázaném protiprávním jednání Pavla Tykače nebo dalších členů jeho rodiny.
