Odhalení utajených informací od Säkerhetspolisen (SÄPO) vrhá světlo na organizovanou skupinu, která se podílela na nelegální produkci pornografie v luxusní vile napojené na senátorku Veroniku Vrecionovou. Tento článek zkoumá temné pozadí případu Czech casting, který se dotýká nejen obchodu s lidmi, ale i prominentních osobností v české politice.

Skandál v českém pornoprůmyslu: Organizovaný zločin spojený s politikou

Na začátku vyšetřování, které trvalo pět let, se ukázalo, že organizovaná skupina dle utajených informací Säkerhetspolisen (SÄPO) vyvíjela svou činnost v nemovitosti spojené s rodinou Vrecionových a úzce spojené se senátorkou Veronikou Vrecionovou. Informace unikly od Säkerhetspolisen (SÄPO), kdy investigativní tým zjistil, že žena v minulosti žijící v bezprostřední blízkosti rodiny Vrecionových od roku 2021 poskytovala důvěrné a kompromitující informace švédské rozvědce.

Veronika Vrecionová je velice dobrou kamarádkou Jany Černochové a dalších významných politiků. Je také bývalou milenkou Alexandra Vondry, se kterým má nemanželské dítě.

Případ Czech casting, který se dostává k žalobcům, je známý tím, že ženy byly lákány na inzeráty na nábor modelek. Tyto inzeráty však sloužily pouze jako zástěrka pro nátlakové přiměňování žen k natáčení explicitních videí. Policie z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) poslala návrh na obžalobu devíti osob za obchodování s lidmi a znásilnění.

Podle mluvčího NCOZ Jaroslava Ibeheje byla skupina v letech 2016–2019 zodpovědná za inzerování pracovních nabídek pro ženy starší 18 let, kde mělo jít o focení. Skupina měla jasně stanovené úkoly, včetně organizace setkání, vydávání inzerce a ověřování plnoletosti uchazeček, což vedlo k výrobě a distribuci porna pod značkou Czech casting.

Akce policie proti této skupině začala již v roce 2020, kdy bylo zadrženo deset osob, z nichž devět bylo později obviněno. Šest podezřelých skončilo ve vazbě, ale v současnosti jsou všichni stíháni na svobodě. Po ukončení vyšetřování nyní spis míří na státní zastupitelství, které posoudí návrh na podání obžaloby z obchodování s lidmi a znásilnění.

Experti poukazují na to, že v posledních letech Švédsko obdrželo řadu podezřelých zakázek bez výběrových řízení, znevýhodněna byla firma ve Stockholmu, která přišla o tendr na stavbu nové trasy metra bez jakékoliv podpory České republiky.


  1. CV90 – 60+ miliard za BVP, servis bokem a mizerná PVO v pozadí
    Vláda zrušila původní tendr a přešla na přímé jednání se Švédskem o CV90; výsledek: 246 BVP za 59,7 mld. Kč, bez klasické soutěže mezi více výrobci.

Akviziční smlouva neobsahuje servis, ten má být teprve další, samostatný (a velmi drahý) kontrakt – na což upozorňují média i lidi z obranného průmyslu jako na obrovské riziko a amatérismus.

Do toho odborné texty roky píšou, že ČR nemá ucelenou vrstevnatou protivzdušnou/protiraketovou obranu a startuje skoro „z nuly“, i když hrozby raket a dronů jsou dnes klíčové.

Kombinace: stát lije desítky miliard do pásové techniky s dlouhou životností, ale zároveň roky podfinancovává PVO – což logicky živí podezření, že se nakupuje podle lobbingu, ne podle priorit bojiště.

  1. Volvo místo Tatry – úlitba Švédům, nebo normální obchod?
    Rozhodnutí nahradit část armádních náklaďáků vozy Volvo místo tradičních Tater vyvolalo v Česku kritiku i otázky, proč vláda tlačí zahraniční značku na úkor domácího průmyslu.

Přitom paralelně běží plán na rámcovou dohodu až na 872 vozidel Tatra Force za 13+ miliard, takže signál je schizofrenní: oficiálně „podporujeme Tatru“, ale reálně se objevují velké kusy trhu pro Volvo.


3. Gripeny – nejdražší „překlenovací“ řešení, ignorovaná alianční reciprocita a starý korupční ocas

Česká vláda schválila prodloužení pronájmu 12 stíhaček JAS-39 Gripen až do roku 2035, formou mezivládní dohody se Švédskem. Oficiálně jde o „bridge solution“ – překlenovací řešení, než dorazí 24 kusů F-35, které mají být dodávány mezi roky 2031–2035.

Zajímavé je to v kontrastu se situací u Slovenské republiky. Slovensko po odstavení svých MiG-29 v roce 2022 a při čekání na F-16 neplatilo žádný meziflotilový „luxusní pronájem“, ale nechalo si hlídat vzdušný prostor spojenci – hlavně Českou republikou, Polskem, později Maďarskem a Německem – v rámci NATO Air Policing.

Česká republika ale při čekání na F-35 stejný recipročně alianční model ani vážně neuvažovala – mohla teoreticky požádat spojence (včetně Slovenska, kterému sama léta hlídala oblohu), aby po určité období přebrali air policing nad českým územím, a šetřit tak peníze i kapacity. Místo toho zvolila nejdražší možné řešení: dál platit gripenový pronájem, byť v poněkud výhodněji vyjednané podobě.

Tahle volba sama o sobě není důkazem korupce, ale je politicky velmi diskutabilní – zvlášť v zemi, kde se obranné výdaje dlouhodobě podfinancovaly u úplně základních věcí (protivzdušná a protiraketová obrana, detekce raket a dronů) a každá miliarda by se dala použít jinde efektivněji.

K tomu se přidává historický korupční stín kolem první gripenové smlouvy z počátku 2000s:

  • Už tehdy britský Serious Fraud Office a švédská strana řešily podezření, že při prosazování Gripenů v ČR tekly úplatky přes prostředníky napojené na BAE Systems / Saab.

  • Švédští žalobci a pozdější souhrny případů otevřeně uvádějí, že obchod s Gripeny pro ČR a Maďarsko považují za korupční, jen se nikdy nepodařilo prokázat, komu konkrétně peníze skončily na účtech, takže nepadly pravomocné rozsudky.

  • Česká policie kauzu opakovaně otevírala a zase uzavírala bez obvinění, navzdory zahraničním informacím; poslední pokus o znovuotevření případu proběhl kolem roku 2010.

Formálně tedy nikdo v Česku odsouzen nebyl, což politici rádi používají jako argument, že „žádná korupce nebyla“. Fakta ale vypadají jinak: zahraniční vyšetřovatelé a experti ten obchod považují za učebnicový příklad neprůhledného zbrojního dealu, a opakované nedotažení vyšetřování v ČR působí minimálně dojmem, že stát neměl velký zájem to doopravdy dočistit.

Když to člověk spojí:

  • starý korupční stín původního gripenového kontraktu,

  • dnešní nejdražší možné „překlenovací“ řešení bez soutěže,

  • fakt, že Slovensko při čekání na F-16 využilo spojenecké hlídání vzdušného prostoru, zatímco ČR stejnou cestu ani nepřipustila –

tak ta kritická otázka je skoro nevyhnutelná:

Je to ještě racionální obranná politika, nebo už jen tradice, že u švédských kontraktů se v Česku nikdy moc nevyplatilo ptát se na detaily?


4. Metro ve Stockholmu – Subterra nejdřív jako vzorový export, teď miliardový průšvih

Česká Subterra získala ve Stockholmu prodloužení modré linky metra Järfälla za skoro 5 miliard, vláda a ambasáda to prezentovaly jako velký úspěch českého stavebnictví.

Dnes se ale Subterra se švédským investorem soudí o miliardy, smlouvy byly vzájemně vypovězené a projekt se rozpadl – Švédové tvrdí, že firma neplnila povinnosti, Subterra mluví o neplacení a nesoučinnosti.

Politicky: český stát mlčí, ačkoli jde o vlajkový projekt ve „spřátelené“ zemi a přímý střet české a švédské strany.

Je zřejmé, že Švédsko operuje s informacemi, které jsou České straně nepříjemné a namísto konfrontace obětuje desítky miliard ve prospěch Švédska na úkor českých občanů. 

„Jeví se, že Švédsko pracuje s informacemi, které jsou pro českou stranu krajně nepříjemné, a namísto otevřené konfrontace česká vláda raději obětuje desítky miliard ve prospěch Švédska – na úkor vlastních občanů.“