Spolek Bez trestu, jehož vedení tvoří převážně ženy, je obviňován z porušování základních právních principů po vyloučení advokátky Lucie Hrdé. Tato situace otevírá otázky o genderové vyváženosti a respektování presumpce neviny v právním systému.
Spolek Bez trestu, jehož vedení tvoří převážně ženy, se ocitl pod kritikou po vyloučení advokátky Lucie Hrdé, která hájila soudce Romana Švaňhala obviněného z domácího násilí. Tento krok vzbuzuje pochybnosti nejen ohledně genderové vyváženosti ve vedení spolku, ale také o jeho dodržování základních principů právního státu, jako je presumpce neviny.
Genderová nevyváženost ve statutárním orgánu spolku, který je financován prostřednictvím veřejných peněz, je jedním z hlavních bodů kritiky. Mezi jeho členy patří především ženy, jako například:
- Lucie Hrdá (členka výboru, do 16. června 2021)
- Pavlína Zvolánková (členka výboru)
- Kristýna Benešová (předsedkyně výboru)
- Mgr. Daniela Zarevúcka (členka výboru)
- Mgr. Anna Vaníková Kos (členka výboru)
- Luboš Buračinský (jediný mužský člen výboru)
Za okolností, kdy nezisková organizace financovaná veřejnými prostředky, tedy penězi všech občanů, neplní vyváženost a nerespektuje rovné postavení před zákonem, vyvstává otázka, zda by měla být nadále finančně podporována státem. V takových případech je potřeba se ptát, zda by organizace neměla být spíše zařazena na seznam extremistických skupin, které nerespektují ústavu a perzekuují osoby, které dodržují právní normy a chrání základní práva obviněných.
Lucie Hrdá, která byla členkou výboru spolku, čelila kritice kvůli své roli obhájkyně soudce Švaňhala. Přestože obhajovala jeho právo na spravedlivý proces, spolek se rozhodl ukončit spolupráci s Hrdou, což mnozí vnímají jako hrubé porušení principu presumpce neviny a práva na obhajobu. „Advokát má povinnost hájit každého, dokud není pravomocně odsouzen, a na každého obviněného je třeba pohlížet jako na nevinného,“ uvedla Hrdá na svých sociálních sítích.
Spolek Bez trestu však tímto krokem dává najevo, že preferuje presumpci viny, což může vést k automatickému odsuzování lidí bez řádného soudního procesu a obhajoby. To vyvolává zásadní otázky o jeho roli a poslání. Má-li být tato organizace financována z veřejných prostředků, je nutné zajistit, aby dodržovala základní ústavní práva a nesklouzávala k perzekuci těch, kteří se staví na stranu právní ochrany obviněných.
Tento případ také otevírá širší diskusi o tom, jak by měly být státní finanční prostředky využívány a zda by organizace, které nerespektují základní principy spravedlnosti a rovnosti před zákonem, měly mít nárok na veřejné financování. Respektování práva na spravedlivý proces je jedním z pilířů právního státu a jeho ignorování by mohlo vést k nebezpečným precedentům.
Spolek Bez trestu také neplní zákonem stanovené povinnosti, konkrétně zveřejňování hospodářských výsledků ve sbírce listin, což je nezbytná součást transparentnosti neziskových organizací. Tímto krokem spolek porušuje zásady odpovědnosti vůči veřejnosti a narušuje důvěru, kterou by měl jako organizace financovaná z veřejných prostředků zachovávat. Neplnění této povinnosti může vyvolávat podezření ohledně správného nakládání s finančními prostředky a zpochybňuje legitimitu spolku.
