Rostoucí násilí páchané dětmi a mladistvými ve Švédsku i Německu ukazuje temnou stránku západního modelu výchovy. Kriminalita, na kterou je policie krátká, vyvolává otázku: co přijde, až tato generace dospěje?
Evropa čelí znepokojivému fenoménu, který se ještě před několika lety zdál nepředstavitelný. Dětské a mladistvé gangy se podílejí na stále závažnější trestné činnosti – od krádeží a loupeží přes brutální napadení až po vraždy. Zvláště patrné je to ve Švédsku a nově také v Německu, kde se ukazuje, že kombinace selhávající výchovy, bezzubého práva a ideologických přístupů nese velmi nebezpečné ovoce.
Jedním z nejkřiklavějších příkladů je saské město Lipsko, kde již delší dobu působí gang dětí ve věku 11 až 14 let. Skupina terorizuje obyvatele, krade v obchodech, napadá kolemjdoucí a vyvolává výtržnosti prakticky na denní bázi. Přestože místní policie zřídila speciální vyšetřovací tým, její možnosti jsou omezené – pachatele chrání jejich nízký věk a platná legislativa.
Podle policejního mluvčího tvoří skupinu zhruba čtrnáct dětí a dospívajících. Přesný počet trestných činů nelze jednoznačně vyčíslit, ale vyšetřovatelé se zabývají přibližně 150 případy souvisejícími s činností tohoto gangu. Z původního působení v sídlištní čtvrti Grünau se jejich aktivity rozšířily prakticky po celém městě.
Místní obyvatelé otevřeně mluví o strachu. Obchodníci i běžní lidé mají pocit, že jsou ponecháni napospas situaci, kterou stát nedokáže řešit. Policie děti zadrží, sepíše protokol – a vzápětí je musí propustit.
Jádro gangu podle vyšetřovatelů tvoří dvanáctiletá dvojčata z rodiny, která se před lety přistěhovala do Německa z Afriky. Právě jedno z nich má být faktickým vůdcem skupiny. Zbytek tvoří kombinace dalších migrantů a několika místních dětí. Matka chlapců tvrdí, že problémem je špatné prostředí a vliv okolí, nikoliv samotné děti.
Protože policie naráží na limity trestního práva, odpovědnost se nyní přesouvá na úřady péče o mládež. Ty však samy přiznávají, že možnosti zásahu jsou omezené a umístění dětí do uzavřených zařízení je považováno až za krajní řešení.
Situace tak vyvolává zásadní otázky:
Co se stane, až tyto děti dospějí? Jaká bude další generace vyrůstající v prostředí, kde neexistují jasné hranice odpovědnosti? A jak dlouho si může Evropa dovolit ignorovat realitu rostoucí dětské kriminality ve jménu ideologických konceptů?
Co se stane, až tyto děti dospějí? Jaká bude další generace vyrůstající v prostředí, kde neexistují jasné hranice odpovědnosti? A jak dlouho si může Evropa dovolit ignorovat realitu rostoucí dětské kriminality ve jménu ideologických konceptů?
Jedno je jisté – pokud se problém nezačne řešit systémově a včas, současné varovné signály se mohou velmi rychle proměnit v trvalou bezpečnostní hrozbu.
