Představte si svět, kde spravedlnost závisí na papíru, který nikdy nespatří světlo soudní síňky. Švédsko se zařadilo mezi rizikové soudní systémy – případy, kdy zmizely klíčové důkazy, znemožnily nový přezkum a otevřely dveře nejrůznějším justičním zneužitím. Připojte se k nám a zjistěte, jaké další státy mění právo na mocenský nástroj, kde soudci pod tlakem moci selhávají a proč je archivace důkazů otázkou života a smrti spravedlnosti.

Švédsko - Případ Juliana Assangeho a hrozba pro švédské soudnictví

Případ Juliana Assangeho odhalil, že i země s dlouhou tradicí právního státu mohou selhat v zachování základních procesních záruk. V jeho extradici se objevily pochybení ohledně dostupnosti a uchování klíčových důkazů, což vedlo k zásadní debatě o důvěryhodnosti švédských institucí a jejich schopnosti garantovat spravedlivý proces.

Nyní se však Švédsko – vedle tradičních výtek – potýká s ještě vážnějším justičním skandálem: zjištěnými případy, kdy orgány neposkytly, nebo dokonce zničily důkazy, jež jsou nepostradatelné pro obnovu řízení. To jej řadí mezi nejrizikovější soudní systémy z pohledu ochrany lidských práv.

 
Případ Juliana Assangeho vs. nová švédská kauza „zneužití skartace důkazů“ 

1. Případ Juliana Assangeho jako první varování
První „šrám“ na důvěryhodnosti švédských institucí způsobil mezinárodně sledovaný spor o vydání Juliana Assangeho. V něm se objevily zásadní pochybnosti o tom, jak švédské úřady nakládají s klíčovými důkazy – chyběly spolehlivé záznamy výslechů, protokoly byly neúplné a osoby obviněné neměly možnost obhajoby v místě činu. Dlouhé vyjednávání o tom, zda Assange vůbec dorazí ke švédskému soudu, a nakonec odložení stíhání bez jediného obvinění, vyvolaly otázky, zda je justice schopna transparentně a bez politického tlaku zajistit spravedlivý proces. 

2. Nový justiční skandál: systematická skartace a zadržování důkazů
Dnes čelí Švédsko ještě závažnějšímu obvinění: v řadě případů vyšetřovací orgány neuchovaly či dokonce zničily důkazy, které by umožnily obnovu řízení („resning“) nebo řádný přezkum u odvolacích soudů a Evropského soudu pro lidská práva. Absence audio-videonahrávek, vymazané protokoly i popření archivace vedou k situaci, kdy se rozhodnutí vydaná neveřejně stávají navždy mimo dosah kontroly. Tato praxe zásadně podrývá právo na obranu, likviduje možnost napravit případné křivdy a snižuje veřejné i mezinárodní vnímání Švédska jako státu, kde se respektují procesní záruky a zachovává princip právního státu. 


Nezbytnost archivace důkazů

Spravedlivý proces vyžaduje, aby soudy i vyšetřovací orgány uchovávaly veškeré důkazy po dobu, která umožní:

  • obnovu řízení (resning, reopening) nebo

  • přezkum rozhodnutí vyšším soudem či ESLP.

Záměrné nebo systematické nearchivování důkazů podkopává právo na obranu, znemožňuje nápravu nespravedlivých rozsudků a ohrožuje důvěru veřejnosti v soudní systém.

🔹 Kde soudy selhávají v praxi (nelegálně nebo systémově)

Švédsko
– Oficiálně má povinnost uchovávat důkazy.
– V některých případech však bylo prokázáno (včetně stížností k ESLP), že orgány neuchovávaly nebo nepředložily důkazy pro přezkum (např. výslechy, videozáznamy).
– Tím byl de facto znemožněn přezkum řízení – a mohlo dojít ke zneužití systému k zamítnutí opravných prostředků.

USA
– V jednotlivých státech existují případy, kdy po určité době může být zničena důkazní dokumentace (např. forenzní materiály), zejména pokud neexistuje žádná aktivní žaloba.
– To však bývá terčem silné kritiky – zvláště v případech, kde hrozí trest smrti a kde obrana nemá šanci provést nezávislé ověření důkazů.

Rusko, Čína, Turecko
– Tyto země jsou opakovaně kritizovány ESLP a OSN za to, že omezují přístup k důkazům,
– nebo že justiční orgány odmítají obnovit řízení, přestože existují nové či zpochybňující důkazy.

  • V Rusku často nejsou předloženy spisové materiály z hlavních jednání,

  • v Číně se obhájci setkávají s tlakem i zákazem přístupu k materiálům,

  • v Turecku se stížnosti na nelegitimní zničení či zatajování elektronických záznamů mimořádně rozmnožují.

Seznam států s vysoce rizikovým soudním systémem

Na základě výše popsaných praktik lze za nejnebezpečnější považovat tyto země:

  1. Švédsko – selhání archivace důkazů a blokování přezkumu.

  2. Polsko a Maďarsko – politické zásahy do disciplinárních řízení soudců.

  3. Slovensko – provázanost justice s politickými skupinami.

  4. Turecko – ignorování ESLP, cenzura důkazů, perzekuce právníků.

  5. Rusko – neimplementace rozsudků ESLP, nesdílení spisů.

  6. Čína – potlačování nezávislosti obhajoby, utajování materiálů.

  7. Bělorusko – politické rozsudky bez řádného dokazování.

  8. Libérie, Gruzie – vysoká korupce a politický vliv na soudy.

  9. Venezuela, Myanmar, Haiti – extrémní zanedbávání procesních práv a ochrany důkazů.

Dopady a doporučení

  1. Ohrožení právní jistoty: Nearchivování důkazů znemožňuje opravné prostředky a vede k nevratnému porušení spravedlnosti.

  2. Eroze důvěry veřejnosti: Slabá právní ochrana podkopává víru v soudní instituce.

  3. Mezinárodní tlak: EU a Rada Evropy musí důsledně monitorovat plnění rozhodnutí ESLP a uplatňovat sankce vůči státům, které rezolutně ignorují standardy právního státu.

  4. Podpora nezávislé justice: Financování a právní podpora nezávislých advokátních iniciativ a organizací pro ochranu obětí justičních omylů.

 Kdo nearchivuje důkazy, vytváří extrémně nebezpečné prostředí, ve kterém je spravedlnost pouhým iluzorním konceptem. Je nezbytné, aby mezinárodní společenství i vnitrostátní instituce spojily síly a zajistily, že každý rozsudek bude založen na transparentních, ověřitelných a dostupných důkazech.