V pozadí boje o nebankovní společnost Fair Credit Czech se podle zjištění médií objevují jména Tomáše Pitra a Tomáše Horáčka. Oba muži s kontroverzní minulostí měli sehrát roli v tvrdém byznysu s pohledávkami, kde se podle svědectví využívají exekuce, insolvenční návrhy, trestní oznámení i tlak přes právníky, notáře a exekutory. Slovenský podnikatel Daniel Čečetka tvrdí, že přišel o desítky milionů korun a že cílem celé skupiny nebylo podnikat, ale získat kontrolu nad firmami.
Dva kontroverzní podnikatelé a tvrdý byznys s pohledávkami
Tomáš Pitr a Tomáš Horáček se podle dostupných informací v posledních letech pohybují v prostředí pohledávek, exekucí a firemních sporů. Navenek spolu příliš nevystupují, podle výpovědí lidí z jejich okolí však měli spolupracovat minimálně několik let.
Pitr má podle těchto svědectví stát spíše v pozadí. Měl přinášet kontakty, zkušenosti a obchodní know-how. Horáček měl naopak vystupovat jako aktivnější část celé struktury, která řeší konkrétní kroky vůči protivníkům.
Oba muži mají za sebou problematickou minulost. Tomáš Pitr byl v minulosti spojován s prostředím českého podsvětí a odpykal si trest v souvislosti s daňovou kriminalitou. Tomáš Horáček byl zase jednou z hlavních postav kauzy zmanipulovaných nemocničních zakázek v Praze.
Fair Credit Czech jako klíčová firma
Výraznou stopu měla tato skupina zanechat kolem společnosti Fair Credit Czech, která poskytovala nebankovní spotřebitelské úvěry. Firma lidem půjčovala částky až do 150 tisíc korun se splatností až tři roky. V roce 2022 měla podle dostupných údajů rozpůjčovat stovky milionů korun.
V době, kdy se o firmu začaly zajímat různé podnikatelské skupiny, už ale Fair Credit čelil finančním problémům. Následně se rozhořel spor o to, kdo společnost skutečně ovládne.
Na jedné straně měla stát skupina kolem Tomáše Horáčka, na druhé straně skupina spojovaná s podnikatelem Janem Fišerem. Mezi oběma tábory se vedly spory přes exekuce, insolvenční návrhy, žaloby i trestní oznámení.
Exekuce, insolvence a trestní oznámení
Podle lidí, kteří se s touto skupinou dostali do konfliktu, nejde pouze o běžné obchodní spory. Popisují postupy, které vnímají jako nátlakové a šikanózní.
Mělo jít například o sporné exekuce, návrhy na insolvenci, trestní oznámení nebo zásahy proti firmám, které měly být ekonomicky oslabeny. Podle některých výpovědí měli v těchto sporech sehrát roli také spřátelení právníci, notáři a exekutoři.
Policie se některými okolnostmi zabývala. V případě sporu kolem Fair Creditu však dospěla k závěru, že i když obě strany používaly velmi tvrdé a někdy morálně problematické metody, nepodařilo se prokázat trestný čin.
Slovenský podnikatel tvrdí, že přišel o 65 milionů
Jednou z výrazných postav celého příběhu je slovenský podnikatel Daniel Čečetka. Ten tvrdí, že skupina kolem Fair Creditu mu dodnes dluží 65 milionů korun.
Do případu vstoupil přes společnost Simfina, menšího poskytovatele nebankovních úvěrů. Tato firma měla jednu zásadní výhodu: na rozdíl od Fair Creditu disponovala platnou licencí České národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů.
Podle Čečetky měl být plán takový, že Fair Credit bude využívat licenci Simfiny. Čečetka za Simfinu zaplatil desítky milionů korun, ale brzy poté se podle svých slov stal terčem útoků.
Tvrdí, že na firmu přišla podle něj vykonstruovaná exekuce, ztratil nad ní vliv a nakonec se musel začít bránit žalobami i trestním oznámením.
Spor o Simfinu a zablokované účty
Čečetka tvrdí, že cílem jeho obchodních partnerů nebylo dlouhodobě rozvíjet fintechový nebo úvěrový byznys, ale dostat se k penězům a k ovládnutí firem.
Podle jeho slov se z celé věci stala zákopová válka. Jedna strana podává žaloby, druhá reaguje vlastními návrhy a trestními oznámeními. Do věci vstoupila také policie, která měla zablokovat účty Simfiny. U policie se podle Čečetky nacházejí i originály akcií.
Jan Fišer však tvrzení Daniela Čečetky odmítá. Podle něj Čečetka peníze dostal a on sám ho naopak označuje za dalšího „nájezdníka“. Čečetka připouští, že nějaké peníze od skupiny obdržel, podle něj ale šlo o splátky půjček z jiného obchodního vztahu, nikoli o zaplacení za Simfinu.
Kdo dnes stojí za Fair Creditem?
Oficiálně Fair Credit Czech patří společnosti Beta Trust. Její vlastnická struktura však podle dostupných informací budí otázky.
Vlastnictví je rozděleno na čtyři stejné podíly ve formě anonymních kmenových listů. Tento mechanismus může výrazně ztížit dohledání skutečných vlastníků, protože tyto listy lze relativně snadno převádět a skutečný majitel nemusí být z veřejných evidencí zřejmý.
Zakladatelské dokumenty firmy měl sepsat notář Ondřej Demut, který byl podle médií v minulosti spojován s transakcemi kolem Tomáše Horáčka. Dokumenty vznikaly v advokátní kanceláři Kateřiny Radostové, právničky označované za blízkou osobní přítelkyni Tomáše Pitra.
Sobotní zásah exekutora
Čečetka upozorňuje také na incident z letošního února, který podle něj ukazuje, jak se tlak vůči jeho podnikání stupňoval.
Do budovy v Praze 5, kde sídlily některé jeho firmy, měl v sobotu přijít exekutor. Zabavit měl účetnictví několika společností, technické průkazy od vozidel i stolní počítače.
Čečetkův obchodní partner Pavel Dovhomilja, známý z kauzy Dozimetr jako spolupracující obviněný, měl později policii sdělit, že kanceláře po zásahu vypadaly, jako by byly vykradené. Podle něj mohlo být skutečným cílem získání dokumentace společnosti Simfina.
Devadesátkové metody v moderním byznysu?
Celý případ ukazuje, jak tvrdé mohou být spory v prostředí pohledávek, nebankovních úvěrů a firemních převzetí. Podle kritiků nejde jen o běžný obchodní konflikt, ale o systém nátlaku, jehož cílem je protivníka finančně a psychicky vyčerpat.
Daniel Čečetka tyto postupy označuje za „devadesátkové metody“. Podle něj je cílem podobných akcí ovládnout firmy, získat kontrolu nad jejich majetkem a vytlačit původní vlastníky nebo investory.
Druhá strana tato tvrzení odmítá a tvrdí, že jednala v mezích zákona. Policie v části případu kolem Fair Creditu trestný čin neshledala. Přesto zůstává kolem celé kauzy řada otázek, zejména pokud jde o skutečné vlastníky, roli jednotlivých aktérů a využívání exekucí či právních nástrojů jako prostředku obchodního tlaku.
