Jaromír Lukeš, třetí z odsouzených za žhářský útok ve Vítkově v roce 2009, byl podmíněně propuštěn na svobodu. Soud uznal jeho odklon od extremistických názorů a stanovil zkušební dobu na sedm let.
Jaromír Lukeš, který byl odsouzen k 22 letům vězení za brutální žhářský útok na dům obývaný romskou rodinou ve Vítkově v roce 2009, byl podmíněně propuštěn na svobodu. O propuštění rozhodl ve středu Okresní soud v Karviné. Lukeš je již třetím ze čtyř odsouzených za tento čin, který byl po odpykání části trestu propuštěn. Podle znaleckého posudku došlo u Lukeše během výkonu trestu k výraznému odklonu od extremistických názorů a rasové nenávisti, což vedlo soud k rozhodnutí o jeho propuštění.
Soudní rozhodnutí a jeho podmínky
Soudkyně stanovila Lukešovi zkušební dobu v délce sedmi let, během které se musí vyvarovat jakéhokoli protiprávního jednání. Pokud by během této doby spáchal jakýkoli trestný čin, okamžitě by se vrátil do vězení, kde by musel dokončit zbytek svého trestu. Lukešovi také soud zakázal jakýkoli kontakt s oběťmi útoku, a to včetně písemného styku, s výjimkou prostřednictvím mediační a aprobační služby. Rozhodnutí o propuštění je pravomocné a podpořil ho i státní zástupce, který se k propuštění připojil po doporučení znalce a ředitele karvinské věznice, kde si Lukeš svůj trest odpykával.
Podle soudního rozhodnutí byly splněny všechny zákonné podmínky pro podmíněné propuštění. "Lze očekávat, že bude vést řádný život a bude mít větší možnosti splácet náhradu škody, což je v zájmu poškozených," uvedla soudkyně. Lukešův obhájce při jednání zdůraznil, že jeho klient má plnou podporu své rodiny, která je připravena mu pomáhat při návratu do společnosti. „Jeho rodina za ním stojí, což zvyšuje šance na úspěšnou resocializaci,“ doplnil obhájce.
Útok ve Vítkově a jeho následky
Žhářský útok z noci na 19. dubna 2009 šokoval celou Českou republiku. Skupina extremistů, ke které Lukeš patřil, hodila zápalné lahve s benzínem do oken domu, kde žila romská rodina. Následný požár způsobil vážná zranění všem členům rodiny, přičemž nejhůře dopadla tehdy dvouletá Natálka, která utrpěla popáleniny na 80 % těla. Lékaři bojovali o její život a dívka přežila jen díky intenzivní a náročné léčbě. Od té doby prodělala desítky operací a stále čelí závažným fyzickým i psychickým následkům.
Za útok byli odsouzeni čtyři lidé: Jaromír Lukeš, Václav Cojocaru, Ivo Müller a David Vaculík. Lukeš a Vaculík byli odsouzeni k trestu odnětí svobody na 22 let, zatímco Cojocaru a Müller dostali 20 let. Právě Cojocaru a Müller byli prvními dvěma odsouzenými, kteří byli podmíněně propuštěni již v minulém roce. Oba se již dříve omluvili rodině obětí a začali splácet škodu.
Omluva a náprava
Během soudního jednání Lukeš vyjádřil lítost nad svým činem a distancoval se od extremistických názorů, které ho dříve vedly k násilnému jednání. „Na svůj život před odsouzením se dívám kriticky. Uvědomuji si, jak moc jsem svým jednáním ublížil mnoha lidem. Svého jednání lituji a vím, že to, co jsem udělal, nelze odčinit. O to víc mě to celé štve,“ řekl Lukeš před soudem.
Dále vysvětlil, proč se při hlavním líčení ani neomluvil obětem, zejména popálené Natálce. „Uzavřel jsem se do sebe a nebyl jsem schopen čelit realitě. Dnes vím, že to byla chyba,“ uvedl. Lukeš také slíbil, že pokud bude propuštěn, najde si práci a bude se snažit splácet škodu postižené rodině.
David Vaculík zůstává za mřížemi
Ze čtveřice odsouzených zůstává ve vězení pouze David Vaculík, který si o podmíněné propuštění zatím nepožádal. Podle rodiny Natálky se Vaculík nikdy neomluvil a neprojevil lítost nad svým činem. Také nesplácel žádnou část škody. Přestože jeho spolupachatelé projevili snahu o nápravu a byli podmíněně propuštěni, Vaculík se k útoku ani jeho následkům dosud nevyjádřil.
Jaromír Lukeš je nyní volný, ale jeho propuštění vzbuzuje řadu emocí. Přestože soud přihlédl k jeho omluvě a změně postojů, mnoho lidí si klade otázku, zda lze tak závažný zločin skutečně odčinit. Případ Vítkova se stal symbolem rasově motivovaného násilí v Česku, a i po patnácti letech vyvolává silné reakce nejen u romské komunity, ale i ve společnosti jako celku.