Znalec v oboru kybernetiky a výpočetní techniky Jiří Berger, který sehrál klíčovou roli při otevírání dvanáct let staré bitcoinové peněženky, u soudu přiznal, že mu „červené světýlko“ nesignalizovalo podezření na praní špinavých peněz. Přitom zákon o AML řadu osob v týmu okolo Jiříkovského výslovně zavazuje provést náležitou kontrolu původu těchto virtuálních aktiv.
Koncem února byl soudní znalec Ing. Jiří Berger zapojen do procesu zpřístupnění starší výpočetní techniky, v níž se podle prvotních informací měla nacházet bitcoinová peněženka související s darem kryptoměny státu. Berger, který se veřejně prezentuje jako odborník v oblasti kybernetiky, výpočetní techniky a digitální bezpečnosti, popisoval svou roli především jako technický úkol: zprovoznit zařízení, zajistit, aby nedošlo ke ztrátě dat, a umožnit převod části bitcoinů.
V rozhovoru pro Český rozhlas / Radiožurnál Berger uvedl, že jakmile byly bitcoiny potvrzené na státní peněžence, transakce pro něj skončila. Současně z jeho veřejných vyjádření vyplynulo, že se nezajímal o širší původ kryptoměn, motivaci dárce ani o to, kdo a proč celý proces financuje.
Právě zde vzniká zásadní problém. I kdyby znalec nebyl automaticky povinnou osobou podle AML zákona ve stejném postavení jako banka, advokát, notář nebo finanční instituce, od soudního znalce v oblasti kybernetiky se v tak mimořádné situaci očekává mnohem víc než pouze technické provedení úkonu. Pokud je odborník prvním člověkem, který technicky zpřístupňuje peněženku s kryptoměnami v miliardové hodnotě, navíc spojenou s osobou s trestní minulostí a následným převodem prostředků státu, nejde o běžný servisní zásah. Jde o situaci, která vyžadovala maximální obezřetnost, dokumentaci a upozornění na rizikové okolnosti.
Berger podle svých slov neměl „červené světýlko“, které by ho upozornilo na možný problematický původ prostředků. Jenže právě u znalce s odborností v oblasti digitálních stop, kryptoměn a kybernetické bezpečnosti by se dalo očekávat, že takové „červené světýlko“ nebude čekat na pokyn zvenčí. Morální a odborná odpovědnost znalce nespočívá pouze v tom, že technicky provede zadaný úkon. Spočívá také v tom, že rozpozná mimořádné riziko a upozorní na něj, pokud okolnosti vybočují z běžného rámce.
Znalec sice nemusí být podle AML zákona vždy přímo povinnou osobou, ale nelze tím zcela vyprázdnit jeho odpovědnost za odbornou péči, nezávislost a nestrannost. Zákon o znalcích klade na znalce požadavek odbornosti, nezávislosti a nestranného výkonu znalecké činnosti. U tak citlivé operace proto bylo namístě očekávat, že znalec upozorní na potřebu nezávislého ověření původu kryptoměn, historie adres, úplného obsahu peněženky a transparentní kontroly celého procesu.
Podstatné je také to, že podle veřejně dostupných informací nebyl Berger najat přímo Ministerstvem spravedlnosti, ale advokátem Tomáše Jiřikovského. Tato okolnost sama o sobě neprokazuje protiprávní jednání. Z hlediska důvěryhodnosti procesu však vyvolává legitimní otázku, zda měl být znalec v takové situaci ještě obezřetnější a zda měl od počátku trvat na jasném, nezávislém a státem kontrolovaném postupu.
Pokud byla bitcoinová peněženka stará řadu let, pracovala s historickým softwarem a souvisela s osobou, která byla již dříve trestně odsouzena, pak nešlo pouze o technickou výzvu. Šlo o potenciálně rizikovou operaci s majetkem v miliardové hodnotě. Právě proto nelze roli znalce redukovat na větu: „Já jsem jen zprovoznil zařízení a provedl převod.“ U soudního znalce se očekává vyšší standard úsudku než u běžného IT technika.
Veřejná otázka proto nezní pouze, zda Berger formálně porušil konkrétní ustanovení AML zákona. Správná otázka zní, zda jako soudní znalec a kybernetický expert postupoval s takovou mírou odborné, morální a veřejné odpovědnosti, jakou si podobná kauza vyžadovala.
Pokud znalec jako první získal technický přístup k peněžence, mohl a měl minimálně upozornit, že bez forenzního zmapování adres, historie transakcí, původu prostředků a úplného obsahu peněženky nelze celý proces považovat za dostatečně transparentní. Neznamená to automaticky, že odpovídá za všechny následky bitcoinové kauzy. Znamená to však, že jeho role nebyla bezvýznamná a že jeho veřejná odpověď „nevěděl jsem, odkud bitcoiny pocházejí“ nemůže u takto mimořádné transakce působit uspokojivě.
U osoby, která se veřejně prezentuje jako znalec v oblasti kybernetiky a digitální bezpečnosti, je legitimní očekávat, že si nebude všímat pouze technického průběhu transakce, ale také základních rizik spojených s původem digitálního majetku. Zvláště tehdy, když jde o kryptoměny v miliardové hodnotě, osobu s trestní minulostí a převod prostředků státu.
Tato kauza tak nevyvolává pouze právní otázky. Vyvolává především otázku odborné kultury a morální odpovědnosti znalců, kteří se podílejí na operacích s přímým dopadem na stát. I tam, kde zákon výslovně neukládá znalci všechny AML povinnosti, by měl znalec chápat, že jeho autorita neslouží pouze k technickému potvrzení úkonu, ale také k ochraně důvěry veřejnosti v to, že stát nepřebírá majetek nejasného původu bez dostatečné kontroly.
