Klienti svěřili peníze advokátkám. Z úschov zmizelo 161 milionů. Soud trestal, ale otázka bank a hotovosti zůstává.
JUDr. Hana Suková a Mgr. Pavla Marešová: kde skončilo 161 milionů z úschov?
Kauza, která otřásá důvěrou v advokátní úschovy
Případ bývalé advokátky JUDr. Hany Sukové a její dcery Mgr. Pavly Marešové není jen další trestní kauzou. Je to případ, který zasahuje samotnou důvěru veřejnosti v advokátní úschovy, bankovní dohled, profesní kontrolu a schopnost státu včas chránit peníze občanů.
Podle nepravomocného rozsudku Městského soudu v Praze měla z advokátních úschov zmizet částka přesahující 161 milionů korun. Hana Suková byla odsouzena k trestu sedmi let vězení, Pavla Marešová k pěti a půl roku. Rozsudek zatím není pravomocný.
Pro poškozené však zůstává zásadní otázka stejná: kde peníze skončily?
Peníze, které měly být v bezpečí
Advokátní úschova má být jedním z nejbezpečnějších nástrojů při prodeji nemovitosti. Kupující složí peníze na zvláštní účet advokáta a prodávající je má obdržet až po splnění sjednaných podmínek, například po zápisu nového vlastníka do katastru nemovitostí.
V tomto případě se ale podle soudu stal z úschov systém, ze kterého byly peníze klientů odčerpávány. Lidé, kteří prodávali byty nebo domy, tak mohli přijít o prostředky, které pro ně představovaly celoživotní úspory, zajištění bydlení nebo peníze na stáří.
Nešlo tedy jen o účetní chybu, ale o zásah do životů konkrétních lidí.
Právní kvalifikace: zpronevěra a podvod
Kauza je podle veřejně dostupných informací spojována zejména s trestnými činy proti majetku.
Základním ustanovením je § 206 trestního zákoníku – zpronevěra. Té se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tím škodu na cizím majetku. U advokátní úschovy je klíčové právě slovo „svěřena“. Klienti neposílali peníze advokátce proto, aby s nimi volně nakládala, ale proto, aby je držela pro přesně určený účel.
Vedle toho může být v podobných kauzách relevantní také § 209 trestního zákoníku – podvod, tedy jednání, při kterém pachatel sebe nebo jiného obohatí tím, že někoho uvede v omyl, využije omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tím škodu na cizím majetku. Znění trestního zákoníku je veřejně dostupné ve Sbírce zákonů a právních databázích.
Při škodě v řádu stovek milionů korun jde o mimořádně závažnou majetkovou kriminalitu. Právě výše škody je důvodem, proč případ vyvolává silnou veřejnou odezvu.
Suková se přiznala, Marešová vinu odmítala
Hana Suková se podle médií u soudu k části jednání přiznala. Pavla Marešová naopak tvrdila, že o manipulacích s penězi nevěděla. Soud však této obhajobě neuvěřil a dospěl k závěru, že se na trestné činnosti podílela.
Pro veřejnost je podstatné, že šlo o rodinnou advokátní kancelář, v níž se pracovalo s penězi klientů v mimořádné výši. Právě proto je nutné ptát se nejen na vinu jednotlivých osob, ale i na to, jak mohlo dojít k tomu, že systém tak dlouho fungoval bez včasného zásahu.
Kde je 161 milionů?
Největší slabinou celé kauzy zůstává nejasný osud peněz. Suková tvrdila, že prostředky použila na splácení dluhů. Jenže veřejnosti ani poškozeným zatím nebyla dána přesvědčivá odpověď, komu přesně peníze odešly, kdo je převzal a zda je možné je dohledat.
Pokud se peníze nenajdou, rozsudek sám o sobě poškozeným nestačí. Trest může přinést pocit spravedlnosti, ale nevrací lidem byty, domy ani celoživotní úspory.
Proto musí znít otázka naplno: kdo měl z peněz prospěch a proč se je nepodařilo zajistit?
AML otázka pro banky: jak mohly odcházet miliony v hotovosti?
Tento případ by měl otevřít také velmi vážnou otázku AML kontrol u bankovních ústavů, přes které advokátky s penězi nakládaly.
Pokud z účtů advokátní kanceláře nebo advokátních úschov opakovaně odcházely nebo byly vybírány desítky milionů korun v hotovosti, je namístě ptát se, jaké interní kontrolní mechanismy banky použily. Banky patří mezi povinné osobypodle zákona č. 253/2008 Sb., tedy AML zákona, jehož účelem je bránit zneužívání finančního systému k legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu.
AML zákon pracuje s identifikací klienta, kontrolou klienta a oznamováním podezřelých obchodů. Povinné osoby mají při podezřelých transakcích povinnost reagovat, včetně oznámení podezřelého obchodu Finančnímu analytickému úřadu. FAÚ na svých stránkách popisuje systém oznámení podezřelého obchodu jako jeden z nástrojů analytické činnosti proti praní peněz.
Jestliže tedy advokátka opakovaně vybírala mimořádně vysoké částky v hotovosti, mělo by být veřejně vysvětleno, zda banky tyto transakce vyhodnotily jako rizikové, zda podaly oznámení FAÚ, zda byly platby nebo výběry nějakým způsobem prověřovány a zda kontrolní mechanismy skutečně fungovaly.
Nejde o útok na konkrétní banku bez důkazů. Jde o legitimní otázku veřejného zájmu: jak je možné, že ze systému zmizely desítky až stovky milionů korun, aniž by se peníze včas zastavily nebo zajistily?
Role České advokátní komory a státního dohledu
Vedle bank se pozornost musí zaměřit také na Českou advokátní komoru. Advokátní úschovy stojí na důvěře. Pokud klient svěří advokátovi miliony korun, předpokládá, že nad tímto systémem existuje reálná kontrola.
V této kauze se ukazuje, že formální kontrola nemusí stačit. Pokud lze vytvořit obraz řádně vedené úschovy, zatímco skutečné peníze mizí, pak je nutné ptát se, zda pravidla nejsou nastavena příliš slabě.
Stát, profesní komora i banky by měly vysvětlit, zda současný systém dokáže podobným případům zabránit, nebo zda poškození klienti nesou riziko, které by nést neměli.
Poškození lidé nesmějí zůstat jen se soudním rozsudkem
Poškození v této kauze nepotřebují pouze slyšet, že někdo dostal trest. Potřebují vědět, zda existuje reálná šance na náhradu škody.
Pokud někdo prodal byt a peníze zůstaly v advokátní úschově, měl legitimní očekávání, že dostane zaplaceno. Jestliže peníze zmizely, nejde jen o finanční újmu, ale i o ztrátu důvěry v právní stát.
Proto by se případ neměl uzavřít pouze odsouzením Sukové a Marešové. Musí pokračovat tlak na dohledání peněz, prověření finančních toků a vyvození odpovědnosti všude tam, kde kontrolní mechanismy selhaly.
Kauza JUDr. Hany Sukové a Mgr. Pavly Marešové není jen příběhem dvou odsouzených žen. Je to příběh o tom, jak snadno mohou lidé přijít o peníze, které svěřili právnímu systému.
A dokud nebude jasné, kde skončilo 161 milionů korun, zůstane nad případem viset otázka, která je důležitější než samotný rozsudek:
Kde jsou peníze a proč je stát, banky ani profesní dohled nedokázaly ochránit včas?
