Chybný výpočet při přeměně peněžitého trestu na vězení způsobil, že odsouzený strávil za mřížemi o 29 dní déle. Přestože soudy omyl později odhalily, napravit jej už nedokázaly. Ústavní soud rozhodl, že taková chyba nesmí jít k tíži odsouzeného.
Muž odsouzený za padělání platebního prostředku strávil ve vězení o téměř měsíc déle, než odpovídalo skutečně nezaplacené části jeho peněžitého trestu. Důvodem nebylo nové provinění ani porušení povinností, ale prostá chyba v přepočtu ze strany soudu. Ústavní soud nyní konstatoval, že takový omyl musí být vykládán ve prospěch odsouzeného a stát za něj nese odpovědnost.
Krajský soud v Hradci Králové uložil muži v roce 2017 peněžitý trest ve výši jednoho milionu korun. Zároveň stanovil, že pokud by nebyl uhrazen, nahradí jej dvouletý trest odnětí svobody.
Postupné splácení a série přepočtů
Odsouzený nejprve zaplatil 300 tisíc korun. Zbylou část soudy přepočítaly na náhradní trest v délce 511 dnů. Protože muž dál splácel po menších částkách, soudy opakovaně rozhodovaly o zkracování náhradního trestu podle toho, kolik z peněžité sankce bylo uhrazeno.
Zásadní chyba nastala v jednom z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Ten při výpočtu zaměnil již zaplacenou částku za částku dlužnou. Místo skutečně neuhrazených 530 tisíc korun vycházel ze sumy 470 tisíc. Na základě tohoto omylu stanovil náhradní trest na 343 dnů. Rozhodnutí nabylo právní moci.
Později odsouzený doplatil dalších 20 tisíc korun. Krajský soud pak provedl nový přepočet – tentokrát správně. Výsledkem však bylo, že zbylý trest činil 372 dnů. Paradoxně se tak stalo, že zaplacením další části trestu se délka vězení prodloužila.
Ústavní soud: nelze trestat za chybu soudu
Odsouzený se obrátil na Ústavní soud s tím, že takový výsledek je nelogický a odporuje smyslu náhradního trestu. Ten má sloužit jako motivace k úhradě peněžité sankce, nikoliv jako důvod k prodloužení vězení.
Ústavní soud mu dal za pravdu. Konstatoval, že ačkoliv právní řád v takové situaci nenabízí jednoduchý způsob, jak pravomocné, ale chybné rozhodnutí zrušit, nelze jeho důsledky přenášet na odsouzeného. Pokud vznikne omyl na straně státu, musí být vyložen v jeho prospěch.
Soud zároveň upozornil, že je úkolem zákonodárce nastavit pravidla trestního řízení tak, aby podobné situace vůbec nemohly nastat a byla zachována právní jistota.
Odsouzený si trest nakonec celý odpykal, avšak v nesprávně stanoveném rozsahu – o 29 dní delším.
Odlišný pohled: šlo jen o opravitelný omyl?
S verdiktem Ústavního soudu nesouhlasil soudce Jiří Přibáň. Podle něj nešlo o systémové selhání, ale o běžnou početní chybu, kterou soudy později opravily. Zdůraznil také, že odsouzený peněžitý trest splácel nepravidelně a aktivně začal jednat až ve chvíli, kdy mu hrozil nástup do vězení.
Přibáň zároveň upozornil na možný problém do budoucna: pokud by se původní chybný výpočet stal v neprospěch odsouzeného, bylo by velmi sporné trvat na jeho závaznosti jen proto, že nabyl právní moci. Podle něj se soud dostatečně nevypořádal s tím, jak by jeho závěry obstály v opačné situaci.
