European Justice Organization upozorňuje na možné systémové zneužívání insolvenčních reorganizací. Podle organizace může jít o model, ve kterém informovaní spekulanti skupují pohledávky pod cenou, ovlivňují hlasování věřitelů, podporují spřízněné insolvenční správce a následně umožňují převod životaschopné části podnikání do nových společností bez dluhů.
Reorganizace má firmu zachránit, nikoliv připravit věřitele o hodnotu
Insolvenční řízení má podle svého smyslu sloužit k uspořádání majetkových poměrů dlužníka, ochraně práv věřitelů a férovému vypořádání závazků. Reorganizace je v českém insolvenčním právu chápána jako sanační způsob řešení úpadku. Jejím cílem má být zachování provozu dlužníkova podniku, ozdravení jeho hospodaření a postupné uspokojování věřitelů podle reorganizačního plánu.
European Justice Organization však upozorňuje, že právě institut reorganizace může být v některých případech zneužíván jako nástroj k ovládnutí zadlužené společnosti. Podle zjištění organizace se v České republice opakují schémata, kdy za formálně zákonnými úkony může stát koordinovaný ekonomický plán směřující k převzetí kontroly nad podnikem, ovládnutí věřitelského hlasování, získání vlivu na insolvenční řízení a následnému přesunu hodnoty mimo původní zadluženou společnost.
Nejde tedy pouze o otázku, zda bylo insolvenční řízení vedeno formálně podle zákona. Klíčové je zkoumat skutečný ekonomický smysl jednotlivých kroků: kdo získal vliv, kdo získal informace, kdo vydělal, kam přešla aktiva a jaké uspokojení nakonec obdrželi běžní věřitelé.
Dva základní mechanismy: předem připravená reorganizace a ovládnutí pohledávek
Podle European Justice Organization se podezřelé modely mohou odehrávat zejména dvěma způsoby.
První variantou je předem připravená reorganizace. Dlužník nebo osoby v jeho okolí předloží návrh na povolení reorganizace, často s tvrzením, že podnik je možné zachránit. V rámci tohoto procesu může být navržen nebo podporován konkrétní insolvenční správce. Pokud soud reorganizaci povolí, správce získává přístup k rozsáhlým informacím o dlužníkovi, jeho majetku, obchodních vztazích, závazcích, účetnictví, smlouvách, digitálních aktivech a vnitřním fungování společnosti.
Pokud se následně reorganizace ukáže jako nereálná, může být přeměněna v konkurs. Problém nastává v okamžiku, kdy ve funkci zůstává stejný insolvenční správce a kdy klíčové informace i faktická kontrola nad průběhem řízení zůstávají v rukou osob, které byly přítomny již od počáteční fáze reorganizace.
Druhou variantou je skupování pohledávek. Spekulanti nebo subjekty napojené na širší skupinu mohou nakupovat pohledávky věřitelů výrazně pod jejich nominální hodnotou. Pokud získají dostatečný hlasovací vliv, mohou ovlivňovat rozhodování schůze věřitelů, složení věřitelských orgánů, podporu reorganizačního plánu nebo postavení insolvenčního správce.
Takový postup může být formálně zakryt běžným obchodem s pohledávkami. Pokud je však spojen s neveřejnými informacemi, koordinovaným postupem, zákulisními dohodami nebo majetkovým prospěchem za hlasování v insolvenčním řízení, dostává se věc do zcela jiné právní roviny.
Kdo může na takovém schématu vydělávat
Z pohledu European Justice Organization je nutné položit základní otázku: komu takové insolvenční uspořádání skutečně slouží?
První skupinou mohou být spekulanti s pohledávkami. Ti mohou mít díky napojení na organizovanou strukturu lepší informace o skutečném stavu společnosti, jejích aktivech, závazcích, vnitřním dění, připravovaných krocích a pravděpodobném vývoji insolvenčního řízení. Taková informační výhoda jim umožňuje nakoupit pohledávky levně, následně ovlivňovat věřitelské hlasování a dosáhnout ekonomického výsledku, který je pro běžné věřitele nedostupný.
Druhou skupinou mohou být insolvenční správci, kteří jsou do řízení navrženi, prosazeni nebo fakticky podporováni osobami s ekonomickým zájmem na výsledku insolvence. Insolvenční správce má být nezávislou osobou, která jedná v zájmu věřitelů jako celku. Pokud by však byl správce fakticky napojen na osoby profitující z průběhu řízení, vzniká závažné podezření na střet zájmů a na deformaci celého insolvenčního procesu.
Třetí skupinou může být samotná organizovaná struktura. Ta může profitovat nejen z uspokojení pohledávek nakoupených pod cenou, ale také z převzetí životaschopné části podnikání. Vedle původní zadlužené společnosti mohou vznikat nové „zdravé“ firmy, které nejsou zatíženy původními dluhy, ale fakticky využívají know-how, zákaznické databáze, domény, obchodní značku, zaměstnance, dodavatelské vztahy, reklamní účty, recenze, e-shopy nebo obchodní historii původního dlužníka.
Takový stav může mít pro běžné věřitele zničující dopad. Hodnota podnikání pokračuje jinde, zatímco dluhy zůstávají v původní společnosti.
Převod aktiv do nových společností jako hlavní varovný signál
Jedním z nejzávažnějších znaků podezřelého insolvenčního schématu je vznik nové společnosti vedle původního dlužníka. Pokud nová společnost pokračuje ve stejné činnosti, využívá stejné obchodní kontakty, stejné internetové domény, stejné zákaznické databáze, stejnou značku nebo stejné know-how, je namístě prověřit, zda nedošlo k faktickému převodu hodnoty bez odpovídajícího protiplnění.
Z právního hlediska může být významné zejména to, zda byly převody majetku řádně oceněny, zda byly provedeny za obvyklých podmínek, zda byly výnosy zahrnuty do majetkové podstaty a zda nedošlo ke zkrácení věřitelů. Pokud se ukáže, že aktiva byla převedena mimo původní společnost tak, aby dluhy zůstaly v insolvenci a hodnota pokračovala jinde, může jít o jednání relevantní nejen podle insolvenčního práva, ale i podle trestního zákoníku.
V úvahu může přicházet například poškození věřitele podle § 222 trestního zákoníku, zvýhodnění věřitele podle § 223 trestního zákoníku, porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 a § 221 trestního zákoníku, porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 trestního zákoníku nebo pletichy v insolvenčním řízení podle § 226 trestního zákoníku.
V případě koordinovaného postupu více osob je nutné zvažovat také ustanovení o účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 trestního zákoníku. Pokud by do schématu byly zapojeny osoby vykonávající veřejnou moc, může být relevantní i zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 trestního zákoníku nebo nepřímé úplatkářství podle § 333 trestního zákoníku.
Podezření na vazby do státní správy musí být prověřeno
European Justice Organization uvádí, že s podezřením na činnost této skupiny byly obeznámeny klíčové orgány v České republice. Podle organizace jde o závažnou okolnost, protože popsaný model nemůže být posuzován pouze jako soukromý spor mezi dlužníkem, věřiteli a insolvenčním správcem.
Pokud by se potvrdilo, že organizovaná skupina má kontakty nebo vliv na osoby ve státní správě, justičním prostředí, insolvenčním systému nebo v institucích, které mohou ovlivňovat průběh insolvenčních řízení, šlo by o mimořádně závažné ohrožení důvěry ve stát a právní jistotu věřitelů.
EJO proto zdůrazňuje, že je nezbytné prověřit nejen samotné insolvenční spisy, ale také komunikační vazby, majetkové vztahy, personální propojení, opakující se insolvenční správce, osoby skupující pohledávky, návazné společnosti a případné kontakty na veřejnou správu. Takové prověřování musí být provedeno zákonným postupem příslušných orgánů, zejména orgánů činných v trestním řízení, dohledových orgánů a insolvenčních soudů.
Nejde o předjímání viny konkrétních osob. Jde o upozornění na riziko, že v některých insolvenčních řízeních může existovat struktura schopná ovlivňovat dění zevnitř systému.
Neformální dohody s vlastníky dlužníků a následné spory
Podle EJO je nutné prověřovat také vztahy mezi organizovanou strukturou a původními vlastníky zadlužených společností. V některých případech může dojít k tomu, že vlastníci dlužníka předají kontrolu nad firmou v očekávání, že reorganizace bude řízeným řešením, že získají čas, ochranu, dohodu s věřiteli nebo možnost pokračovat v podnikání přes nový subjekt.
Takové dohody však mohou být neformální, nepísemné a pro běžné věřitele zcela skryté. Pokud následně skupina nedodrží sliby dané původním vlastníkům, vznikají spory přímo uvnitř insolvenčního řízení. Původní majitelé pak mohou tvrdit, že byli využiti, zatímco věřitelé zjišťují, že majetková hodnota podniku již byla mezitím oslabena nebo přesunuta.
Právě tyto vnitřní konflikty mohou být důležitým signálem pro soudy a orgány činné v trestním řízení. Ukazují totiž, že nejde jen o běžné obchodní riziko, ale o možné systémové jednání, v němž se různé skupiny dostávají do sporu až poté, co jedna z nich získá kontrolu nad podnikem nebo jeho hodnotou.
Insolvenční soudy by měly zkoumat ekonomickou realitu, nejen formální listiny
Klíčovým problémem podezřelých reorganizací je jejich formální čistota. Návrhy jsou podány, správce je ustanoven, věřitelé hlasují, soud vydává rozhodnutí a vše může na první pohled působit jako standardní proces podle insolvenčního zákona.
To však nestačí. Insolvenční soudy, věřitelské orgány i orgány činné v trestním řízení by měly zkoumat skutečný ekonomický obsah transakcí. Je třeba se ptát, zda reorganizace skutečně směřovala k ozdravení podniku, nebo zda pouze poskytla čas k převodu aktiv. Je třeba zkoumat, kdo financoval nákup pohledávek, zda věřitelé hlasovali nezávisle, zda správce postupoval nestranně a zda nově vzniklé společnosti nepřevzaly hodnotu původního dlužníka bez odpovídajícího protiplnění.
Pokud původní společnost končí v konkursu, zatímco vedle ní vzniká nový subjekt se stejným podnikáním a bez původních dluhů, jde o stav, který si zaslouží důkladné právní i ekonomické prověření.
EJO: Insolvence nesmí být nástrojem pro legalizaci převodu hodnoty
European Justice Organization upozorňuje, že insolvenční řízení nesmí být používáno jako prostředek k legalizaci převodu hodnoty od běžných věřitelů k informovaným spekulantům, spřízněným správcům a organizovaným strukturám. Pokud má insolvenční systém plnit svou funkci, musí být chráněna transparentnost, rovnost věřitelů a skutečná nezávislost insolvenčních správců.
EJO proto vyzývá k důkladnému prověřování případů, v nichž se opakuje stejný vzorec: nákup pohledávek hluboko pod nominální hodnotou, ovládnutí věřitelského hlasování, prosazení konkrétního správce, neúspěšná reorganizace, přeměna v konkurs a vznik nové společnosti využívající hodnotu původního dlužníka.
Takové případy nesmí být uzavírány jako běžné podnikatelské selhání. Pokud se prokáže koordinovaný postup více osob, zneužití insolvenčního řízení, převod aktiv bez odpovídajícího protiplnění nebo vliv na veřejnou správu, musí následovat nejen civilní a insolvenční odpovědnost, ale také trestněprávní prověření.
Insolvence má chránit věřitele a zachovat hodnotu tam, kde je to možné. Nesmí se stát nástrojem, kterým organizované skupiny získávají podniky, informace, aktiva a vliv na úkor těch, kteří do systému vstoupili v dobré víře, že právo platí pro všechny stejně.
