Dobrovolná prostituce už není v očích státu „mimo zákon“. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu otevřelo cestu k trestnímu stíhání sexuálních pracovnic a pracovníků, kteří své výdělky z prostituce nepřiznávají. Nový precedent může znamenat, že neplacení daní z těchto příjmů bude posuzováno stejně jako daňový únik u jakéhokoliv jiného podnikatele.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (NSS), které potvrdilo, že příjmy z dobrovolné prostituce podléhají dani z příjmu, má dalekosáhlé důsledky. Nejde už jen o debatu o morálce nebo o legalizaci prostituce, ale i o možné trestní dopady pro ty, kteří se rozhodnou své výdělky nepřiznat. 

Soud konstatoval, že sexuální služby poskytované dobrovolně spadají do kategorie samostatné výdělečné činnosti. To znamená, že každý, kdo se touto činností živí, musí podat daňové přiznání a odvést daň z příjmu – stejně jako kadeřník, fotograf nebo živnostník bez oprávnění. 

Když nezaplatíš, hrozí ti daňový únik 

Podle trestního zákoníku (§ 240) může být neodvedení daně, byť z jakékoliv činnosti, trestným činem krácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Pokud by finanční úřady nyní začaly aktivně vyžadovat zdanění příjmů z prostituce, mohlo by odmítnutí platit daně vést až k trestnímu stíhání. 

V praxi by to znamenalo, že prostitutky a prostituti, kteří své příjmy nepřiznávají, riskují obvinění z daňového úniku – se všemi právními následky, včetně pokut nebo odnětí svobody. 

„Rozhodnutí NSS vytvořilo situaci, kdy stát může nejen vyměřovat daň, ale i vyvozovat trestní odpovědnost, pokud někdo příjmy zatají,“ říká advokát Libor Kapalín, který zastupuje ženu z Olomoucka stojící v centru případu. 

Případ, který změnil pravidla hry 

Žena z Olomoucka měla v letech 2012 až 2014 poskytovat sexuální služby a vydělat miliony korun. Finanční úřad po kontrole vyměřil daň 2,5 milionu, později sníženou na 1,8 milionu. Když odmítla platit s tím, že prostituce není zdanitelná, případ skončil až u Nejvyššího správního soudu. 

Ten však nyní potvrdil, že zákon o daních z příjmů nevylučuje prostituci ze zdanění, a že takové výdělky nelze považovat za „příjem z trestné činnosti“. 

Podle soudu stát nepodporuje kuplířství tím, že vybírá daň – pouze uplatňuje obecnou zásadu, že každý příjem, který není výslovně osvobozen, se daní. 

Z právního vakua do trestní roviny 

Prostituce v České republice není výslovně zakázána, ale ani plně legální. To dosud znamenalo, že stát sice nevystupoval proti jednotlivcům poskytujícím sexuální služby, ale také po nich nevyžadoval daňové povinnosti. 

Rozhodnutí NSS ale tento stav mění. Pokud bude výklad přijatý soudem následován finančními úřady, může být zatajování příjmů z prostituce klasifikováno jako daňový únik. 

„Pokud soud potvrdil, že jde o samostatnou činnost, pak se logicky uplatní i odpovědnost podle trestního zákona,“ upozorňuje právník Kapalín. 

Daňová kontrola za dveřmi? 

Otázkou zůstává, jak bude stát dané pravidlo vymáhat. Ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) upozornil, že u prostituce je velmi obtížné kontrolovat reálné příjmy a výdaje. „Základem daňového systému je možnost ověřit skutečné příjmy. V tomto případě si neumím představit, jak by to bylo možné,“ uvedl. 

Přesto platí, že kdokoliv, kdo vydělává na poskytování sexuálních služeb, může být po tomto rozhodnutí finančně i trestně odpovědný. 

Zákonodárci pod tlakem 

Verdikt zároveň znovu otevírá otázku legalizace prostituce. Pokud má být tato činnost zdanitelná, musí být i právně definována – jinak vzniká právní paradox. 

Právní experti varují, že stát nyní de facto uznává prostituci jako podnikání, ale bez jakékoliv ochrany pro osoby, které ji provozují. To může vést k paradoxním situacím, kdy prostitutka bude trestně stíhána za daňový únik, ale zároveň nebude chráněna před násilím nebo vykořisťováním.