Odsouzený aktér korupční kauzy ve zdravotnictví měl mít soudem zakázáno podílet se na řízení firem. Podle svědků a dokumentů ale Tomáš Horáček dál tahal za nitky.
Tomáš Horáček, muž pravomocně potrestaný v rozsáhlé korupční kauze kolem zdravotnických zakázek, se znovu dostává do hledáčku policie. Tentokrát nejde jen o minulost, úplatky nebo machinace ve veřejných tendrech. Jde o otázku, zda člověk se soudním zákazem působení ve firmách fakticky dál nerozhodoval, neřídil obchody a neovládal podnikání přes nastrčené osoby.
Podle zjištění Seznam Zpráv si kriminalisté začali zvát svědky z okruhu Horáčkových bývalých obchodních partnerů. Ti popisují člověka, který podle nich navenek sice nemusel sedět v orgánech společností, ale uvnitř firem měl dál poslední slovo. Pokud by se to potvrdilo, mohlo by jít o podezření z maření úředního rozhodnutí. Seznam Zprávy už dříve informovaly také o dalším prověřování Horáčkova incidentu s vyhrožováním, který policie vyhodnotila jako přestupek.
Zákaz na papíře. Moc ve firmách podle svědků dál?
Horáček byl v roce 2021 potrestán za korupci a manipulace ve zdravotnických tendrech. Dostal šestiměsíční trest, který si započetl z vazby, pětimilionovou pokutu a sedmiletý zákaz působení v obchodních společnostech. Zákaz má podle dostupných informací trvat až do konce roku 2028.
Smysl takového trestu je jasný: člověk odsouzený za machinace v byznysu a veřejných zakázkách se má stáhnout z obchodního řízení. Nemá rozhodovat, kormidlovat firmy ani stát v zákulisí jako neviditelný šéf.
Jenže právě toto je nyní jádrem podezření. Svědci podle Seznam Zpráv tvrdí, že Horáček dál vystupoval jako osoba, která určuje směr, rozdává pokyny a rozhoduje o důležitých obchodních krocích. Ne jako běžný poradce. Ne jako pasivní vlastník. Ale jako člověk, kterého ostatní poslouchají.
E-maily, smlouvy, nájmy a pokyny
Podle zveřejněných informací mají být mezi důkazy e-maily, v nichž Horáček řeší nájemní smlouvy, výši nájemného, zálohy na vodu či energie, nebo dostává od právníků smlouvy k odsouhlasení. V dalších zprávách má podle článku komentovat obchodní vyrovnání a částky, za které se má spor uzavřít.
To už není obraz člověka, který jen vlastní majetek a čeká, jak dopadne podnikání jiných. Pokud dokumenty odpovídají realitě, ukazují na mnohem aktivnější roli.
Horáček se hájí tím, že zákaz neporušuje. Uvádí, že má právo vlastnit majetek, obchodní podíly, akcie a vykonávat činnosti související s vlastnickým právem. To je obecně pravda. Jenže hranice mezi vlastnictvím a faktickým řízením firmy může být v praxi velmi ostrá. Vlastnit firmu není totéž jako dávat pokyny jejím jednatelům a rozhodovat za ně.
Svědci mluví o skrytém šéfovi
Podstatné je, že podezření nestojí jen na papírech. Lidé, kteří s Horáčkem obchodovali, podle Seznam Zpráv vypovídají podobně: Horáček měl být tím, kdo rozhodoval. Ostatní měli pouze formálně podepisovat nebo vykonávat jeho pokyny.
Jeden z bývalých spolupracovníků popisuje, že Horáček vystupoval jako skutečný šéf. Další uvádí, že při jednáních nejednal jako zaměstnanec nebo poradce, ale jako nejvyšší autorita. Třetí svědek tvrdí, že osoby zapsané ve funkcích byly na Horáčkovi závislé a bez jeho pokynů samy nerozhodovaly.
Pokud by se tato svědectví prokázala, šlo by o vážný problém. Soudní zákaz by pak nebyl reálným trestem, ale jen fasádou. Na papíře by byl Horáček mimo vedení, ve skutečnosti by mohl systém řídit dál.
Starý případ, staré metody, nové otázky
Horáčkovo jméno není spojeno jen s nemocničními zakázkami. V minulosti se objevily také pochybnosti kolem dotací, nemovitostí a firemních struktur. Seznam Zprávy popsaly například případ zámečku u Ústí nad Labem, který měl souviset s firmou povinnou vracet dotace. Stát se měl domáhat milionů, zatímco nemovitost měla nakonec zůstat fakticky v Horáčkově dosahu přes osoby v pozadí.
Právě tento vzorec je na celé kauze nejznepokojivější. Veřejnost vidí formální stav v rejstřících, ale skutečná moc může být jinde. Jednatelé, nastrčené osoby, poradenské smlouvy, zaměstnanecké vztahy, vlastnická práva a pokyny přes e-mail mohou vytvořit systém, ve kterém zákaz působení ve firmách ztratí smysl.
Mírný trest za korupci a otázka, zda fungoval
Horáček dostal za rozsáhlou korupční kauzu relativně mírný trest mimo jiné proto, že spolupracoval, přiznal se a pomohl usvědčit další aktéry. Jenže právě proto je současné podezření tak citlivé.
Pokud někdo získá mírnější trest a zároveň zákaz podnikatelského působení, stát musí hlídat, zda tento zákaz není jen prázdná věta v rozsudku. Jinak se veřejnosti vysílá nebezpečný signál: že i odsouzený korupčník může po pár letech znovu tahat za nitky, jen opatrněji, skrytěji a přes cizí podpisy.
Teď je na policii, aby ukázala, zda zákaz platí i pro vlivné
Celá věc je zatím ve fázi prověřování. Horáček vinu odmítá a tvrdí, že jde o účelová a lživá tvrzení lidí, kteří s ním vedou spory. I to musí policie prověřit.
Zásadní otázka ale zůstává: měl Tomáš Horáček po soudním zákazu skutečný vliv na obchodní vedení firem, nebo šlo jen o běžný výkon vlastnických práv?
Pokud platí první možnost, nejde o detail ani formalitu. Šlo by o test, zda česká justice umí uhlídat vlastní rozhodnutí. Protože zákaz působení ve firmách má význam jen tehdy, když se netoleruje jeho obcházení přes bílé koně, poradenské role a zákulisní pokyny.
A právě zde bude muset policie odpovědět na jednoduchou otázku: byl Tomáš Horáček po rozsudku skutečně mimo řízení firem, nebo jen zmizel z papírů?
