Zahraniční peníze nejsou charita, ale často nástroj vlivu. Neziskovky, kulturní projekty i veřejně známé osobnosti mohou sloužit jako prostředek propagandy a skrytého prosazování cizích zájmů. Protikorupční organizace proto podporuje důslednou kontrolu všech prostředků ze zahraničí — bez výjimek, bez naivity a bez dvojího metru.
Jako protikorupční organizace podporujeme zpřehlednění a kontrolu finančních toků, které přicházejí do České republiky ze zahraničí. Ne proto, že by každý zahraniční dar byl automaticky škodlivý. Ale proto, že stát má povinnost vědět, kdo, odkud a za jakým účelem financuje subjekty, které vstupují do veřejného prostoru, ovlivňují společenskou debatu a snaží se působit na politická rozhodnutí.
Je nutné to říci bez vytáček: Rusko je také zahraniční stát. Stejně jako Spojené státy, Německo, Francie nebo kdokoli další. Pravidla proto nesmějí být selektivní ani ideologická. Nesmějí platit jen pro „ty druhé“. Má-li mít kontrola peněz ze zahraničí smysl, musí se týkat všech zahraničních zdrojů bez rozdílu. Jen tak může být důvěryhodná, spravedlivá a skutečně protikorupční.
Ve veřejné debatě se často předstírá, že zahraniční vliv je problém jen tehdy, když se hodí do předem připraveného politického příběhu. To je nebezpečná naivita. Moderní moc se dnes neprosazuje jen přes diplomacii, tajné služby nebo oficiální lobbing. Velmi často se prosazuje přes měkké nástroje: granty, mediální projekty, aktivistické kampaně, think-tanky, kulturní iniciativy a někdy i neziskové organizace. Ne každá nezisková organizace je součástí takového vlivu. Ale bylo by stejně chybné tvrdit, že se to neděje vůbec.
Právě proto je transparentnost tak důležitá. Ve chvíli, kdy organizace působí ve veřejném prostoru, komentuje politiku, organizuje kampaně, tlačí na změny zákonů nebo formuje veřejné mínění, musí být zcela jasné, kdo ji financuje. Není to šikana. Je to minimální standard odpovědnosti.
Kauza kolem Juliana Assange navíc ukázala, jak daleko mohou zahraniční mocenské zájmy zajít. Španělský deník El País v roce 2019 popsal, že firma UC Global, která měla zajišťovat bezpečnost ekvádorské ambasády v Londýně, podle dokumentů a výpovědí předávala informace o Assangeovi a jeho návštěvách americké straně; šlo i o záznamy setkání s právníky a spolupracovníky. V roce 2023 pak soud v New Yorku podle téhož zdroje uvedl, že byla předložena dostatečná evidence, že šéf UC Global působil jako agent či spolupracovník CIA, a uznal porušení práv návštěvníků v souvislosti s neoprávněným fotografováním hesel a obsahů telefonů.
Tento případ je důležitý z jednoho prostého důvodu: ukazuje, že zahraniční státy a jejich partneři mohou využívat i nepřímé a skryté cesty vlivu, sledování a kompromitace. Kdo má informace, má moc. Kdo má přístup k citlivým kontaktům, komunikaci nebo finančním vazbám, může vytvářet tlak, kompromitovat, vydírat nebo dlouhodobě ovlivňovat rozhodování. To není paranoidní konstrukce. To je realita moderní geopolitiky, v níž se střetávají zájmy velmocí i velkých korporací.
Je proto zcela legitimní upozorňovat, že část propagandy a politického působení může proudit i přes subjekty, které se navenek tváří jako čistě občanské, kulturní nebo veřejně prospěšné. Zvlášť citlivá je oblast, kde se propojuje aktivismus, mediální kampaň a kulturní vliv. Veřejně známé osobnosti, včetně herců, zpěváků nebo influencerů, mohou být nositeli určitého názoru z vlastního přesvědčení. Ale stejně tak může v některých případech existovat organizované a financované vytváření veřejné podpory pro směr, který vyhovuje skrytému sponzorovi. Právě proto má být financování těchto aktivit dohledatelné a kontrolovatelné.
Neříkáme, že všechny neziskové organizace jsou problém. To by byla stejná hloupost jako tvrdit, že problém není žádný. V České republice působí mnoho poctivých organizací, které pomáhají seniorům, zdravotně postiženým, dětem, rodinám, obětem násilí nebo lidem v sociální nouzi. Tyto organizace si zaslouží respekt. O to více by jim mělo záležet na tom, aby se jejich práce nepletla s netransparentním aktivismem, politickým marketingem nebo cizím vlivem.
Česká republika proto musí sledovat toky peněz ze zahraničí důsledně, jednotně a bez ideologických výjimek. Nestačí vědět, kolik peněz přišlo. Je třeba vědět i to, na co byly použity, kdo je konečný dárce, jaké jsou vazby mezi příjemcem a veřejnou kampaní a zda nedochází k obcházení pravidel přes prostředníky, kulturní projekty nebo formálně nezávislé iniciativy.
Nejde o zákaz občanské společnosti. Jde o její ochranu před zneužitím.
Nejde o útok na svobodu. Jde o obranu suverenity.
A nejde o boj proti jedné zemi. Jde o princip, že všechny zahraniční vlivy musí podléhat stejným pravidlům.
To je postoj, který je protikorupční, demokratický a zároveň realistický.
