Projekt Detektivní party veřejně konfrontuje muže podezřelé ze sexuálního oslovování nezletilých. Ve videích se objevují jejich jména, tváře, pracoviště a někdy i bydliště. Autoři se označují za investigativní novináře a odvolávají se na spolupráci s policií. Policie ji však podle zjištění redakce Page Not Found popřela. Podnětem týkajícím se zveřejňování osobních údajů se má zabývat také Úřad pro ochranu osobních údajů.
V červnu 2026 představil Mike Oganesjan a jeho spolupracovníci projekt Detektivní parta, který navázal na dřívější značku Detektiv Mike. Jedním z jeho hlavních formátů je série Predátoři. Členové skupiny v ní vyhledávají muže podezřelé ze sexuálního oslovování nezletilých, domlouvají s nimi schůzky a následně je před kamerou veřejně konfrontují.
"Detektivní" parta se na svém webu označuje za tým investigativních novinářů. Uvádí, že její oddělení zaměřené na „predátory a pedofilii“ loví osoby, které zneužívají děti. Ve zveřejněných videích se však podle Page Not Found objevují nejen tváře a celá jména konfrontovaných mužů, ale v některých případech také jejich pracoviště nebo místo bydliště.
Policie spolupráci popírá
Autoři projektu deklarovali, že jejich postup vzniká v úzké spolupráci s Policií České republiky. Podle zjištění Page Not Found však policie takovou spolupráci odmítla. To je právně podstatné, i když samotné nepravdivé tvrzení o spolupráci se státním orgánem ještě automaticky nepředstavuje trestný čin.
Zákon přitom skutečně umožňuje policii spolupracovat s právnickými i fyzickými osobami, například v oblasti prevence kriminality nebo pomoci obětem. Není tedy vyloučeno, aby policie s určitým spolkem či iniciativou komunikovala. Za „úzkou spolupráci“ však nelze bez dalšího vydávat pouhé předání trestního oznámení, konzultaci na služebně nebo skutečnost, že policie převzala shromážděné materiály.
Pokud byla údajná spolupráce s policií využívána také k propagaci placeného obsahu nebo k získávání předplatitelů, mohla by se otázkou zabývat Česká obchodní inspekce. Klamavou obchodní praktikou může být nepravdivá informace, která ovlivní nebo může ovlivnit rozhodnutí spotřebitele, zda za službu zaplatí.
V krajním případě by mohlo přicházet do úvahy také poškození cizích práv. To však vyžaduje prokázání, že někdo jiného uvedl v omyl a způsobil mu tím vážnou újmu na právech. Pouhé přehánění vlastní důležitosti nebo neurčité tvrzení o kontaktech s policií by k trestní odpovědnosti zpravidla nestačilo.
Veřejný zájem není automatickým povolením zveřejnit adresu
Ochrana dětí před sexuálním násilím je nepochybně tématem veřejného zájmu. Ani veřejný zájem však nedává autorům videí neomezené právo zveřejňovat identitu, tvář a bydliště člověka, který dosud nebyl pravomocně odsouzen.
Občanský zákoník chrání důstojnost, vážnost, čest a soukromí člověka. Dotčená osoba se může domáhat odstranění videa či osobních údajů, ukončení dalšího zásahu, omluvy a případně také peněžitého zadostiučinění. Zachytit a šířit podobu identifikovatelného člověka je obecně možné jen s jeho svolením.
Zákon sice umožňuje přiměřené použití podobizny pro zpravodajství nebo k ochraně práv jiných osob, tato výjimka ale nesmí být využita nepřiměřeně a v rozporu s oprávněnými zájmy natáčeného člověka. Samotné označení projektu za investigativní žurnalistiku proto není právní imunitou. Vždy se posuzuje, zda bylo zveřejnění konkrétního údaje skutečně nutné.
Zatímco zveřejnění obličeje může být v některých mimořádných případech obhajováno varováním veřejnosti, u přesné adresy bydliště je takové odůvodnění podstatně obtížnější. Adresa zpravidla nepřináší další informaci potřebnou k pochopení případu, ale může dotčeného člověka i jeho rodinu vystavit obtěžování, výhrůžkám nebo fyzickému nebezpečí.
Podobně funguje takzvaná novinářská výjimka v zákoně o zpracování osobních údajů. Osobní údaje lze pro novinářské účely zpracovávat pouze tehdy, děje-li se tak přiměřeným způsobem. Zvlášť přísné musí být posouzení údajů týkajících se sexuálního chování nebo podezření ze spáchání trestného činu.
Hrozí pokuta až 20 milionů eur?
Za zveřejnění tváře, jména nebo adresy neexistuje automatická sazba podle počtu zhlédnutí. Statisíce přehrání tedy neznamenají předem stanovenou pokutu. Vysoký dosah ale může podstatně zvýšit závažnost zásahu, protože zveřejněnou informaci vidělo více lidí a její následky se obtížněji odstraňují.
Úřad pro ochranu osobních údajů může nařídit odstranění údajů, omezení jejich dalšího zpracování nebo jiné nápravné opatření. V nejzávažnější kategorii porušení GDPR existuje teoretická horní hranice pokuty 20 milionů eur, případně čtyři procenta celosvětového ročního obratu podniku. Nejde však o částku, která by se ukládala automaticky nebo která by byla v podobném případu pravděpodobným výsledkem.
Úřad při stanovení sankce hodnotí zejména povahu a závažnost porušení, délku zveřejnění, rozsah údajů, počet dotčených osob, úmyslnost jednání, přijatá nápravná opatření a spolupráci s úřadem. Výsledkem tak může být napomenutí, příkaz ke smazání údajů nebo pokuta, jejíž konkrétní výši nelze bez znalosti spisu předvídat.
Vedle správní pokuty hrozí také občanskoprávní žaloby jednotlivých zveřejněných osob. Soud může přiznat náhradu nemajetkové újmy a při určování její výše výslovně přihlíží k tomu, zda byly účinky zásahu znásobeny uvedením informace ve veřejnou známost. Statisícový dosah videa proto může významně ovlivnit výši přiznaného zadostiučinění, přestože ani zde neexistuje pevný ceník za jedno zhlédnutí.
Pomluva přichází v úvahu pouze u nepravdivých tvrzení
Jestliže je člověk ve videu prezentován jako sexuální predátor, přestože pro takové tvrzení nejsou dostatečné podklady nebo je tvrzení nepravdivé, může vedle ochrany osobnosti přicházet v úvahu také trestný čin pomluvy. Za šíření závažného nepravdivého údaje prostřednictvím veřejně přístupné počítačové sítě stanoví trestní zákoník trest odnětí svobody až na dva roky nebo zákaz činnosti.
Ne každé neoprávněné zveřejnění osobních údajů je ale současně trestným činem. Trestný čin neoprávněného nakládání s osobními údaji se týká zejména údajů získaných při výkonu veřejné moci nebo údajů chráněných zákonnou či profesní mlčenlivostí. Běžné zveřejnění adresy nalezené na internetu proto pod toto ustanovení automaticky nespadá, i když může porušovat GDPR a občanský zákoník.
Kdo by měl případ posuzovat
Zákonnost zveřejňování jmen, obličejů, adres a dalších identifikačních údajů přísluší posoudit především Úřadu pro ochranu osobních údajů. Dotčené osoby mohou zároveň podat žalobu na ochranu osobnosti a žádat rychlé odstranění obsahu, omluvu nebo finanční náhradu.
Policie nebo státní zastupitelství by se věcí měly zabývat tehdy, pokud existuje konkrétní podezření na pomluvu, poškození cizích práv, vyhrožování, pronásledování nebo jiný trestný čin. Trestní oznámení musí přijmout každý útvar policie a podat je lze také přímo státnímu zastupitelství.
Česká obchodní inspekce by mohla zkoumat tvrzení o spolupráci s policií pouze v případě, že bylo součástí obchodní propagace a mohlo ovlivnit nákup předplatného či jiné placené služby.
Konečné právní hodnocení tak nebude záviset na tom, zda se Detektivní parta sama označuje za novinářský projekt, ale na konkrétních videích: co přesně zveřejnila, jak spolehlivé měla důkazy, zda dala dotčenému člověku možnost reagovat a proč bylo nutné ukázat nejen jeho tvář, ale také pracoviště nebo adresu.
Boj proti sexuálnímu násilí na dětech je legitimním cílem. Ani legitimní cíl však neopravňuje soukromou skupinu, aby bez kontroly soudu rozhodovala o vině a vystavovala podezřelé osoby veřejnému trestu, jehož následky už pozdější zproštění podezření nemusí napravit.
