Bývalý ministr spravedlnosti Pavel Blažek se marně snaží obrátit pozornost od vlastní odpovědnosti. Útočí na policii a vykresluje se jako oběť, zatímco vyšetřování ukazuje na jeho propojení s podezřelými transakcemi a ignorování AML pravidel. Obrana Blažka se hroutí – namísto státníka působí jako politik, který ztratil soudnost a kryje organizovanou legalizaci výnosů z trestné činnosti.
Nedávná vyjádření bývalého ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS) v deníku Lidovky.cz ukazují spíše na jeho vlastní obavy než na skutečnou právní argumentaci. Blažek hovoří o „šeredném příběhu“ a o praktikách připomínajících padesátá léta, když policie zadržela Tomáše Jiřikovského. Přitom dostupné informace i základní právní rámec jednoznačně ukazují, že zásah policie a následná vazba byly standardním postupem.
AML povinnosti a role ministra spravedlnosti
Pavel Blažek byl nejen ministrem spravedlnosti, ale i advokátem, a proto musel být velmi dobře obeznámen s právními povinnostmi v oblasti AML (Anti-Money Laundering).
- Přijetí kryptoměnového daru v hodnotě téměř jedné miliardy korun není standardní transakcí, ale vysoce rizikovou operací.
- Každý právník, notář či ministr musel vědět, že taková transakce je z hlediska zákona o praní špinavých peněz mimořádně podezřelá a vyžaduje detailní hlášení Finanční analytické jednotce (FAU).
- Podle dostupných indicií se dokonce zjišťovalo, zda by FAU do procesu zasáhla, pokud by se o transakci dozvěděla. To naznačuje, že si aktéři byli dobře vědomi problematičnosti celého daru.
Pokud Blažek tvrdí, že se jedná o „politické spiknutí“ či účelovou vazbu, zcela tím pomíjí vlastní odpovědnost za to, že ministerstvo takový dar přijalo a zpeněžilo, aniž by transparentně vyřešilo jeho původ.
Absurdnost útoku na zásah policie
Blažekova interpretace zásahu policie je účelová a zavádějící. Standardní praxe je následující:
- Policie zadržuje a umísťuje do vazby osoby podezřelé z těžké hospodářské kriminality nebo legalizace výnosů z trestné činnosti právě proto, aby zabránila útěku, pokračování trestné činnosti nebo ovlivňování svědků.
- Tomáš Jiřikovský byl přistižen s majetkem neodpovídajícím legálním příjmům, u něj doma se navíc našly vysoké částky v hotovosti, zbraň a další důkazy, které potvrzují vazby na podsvětí.
- Vazba není exces, ale běžný institut. Do vazby se dostávají i pachatelé mnohem méně závažných trestných činů než legalizace stamilionových výnosů z kryptoměn.
Útok na policii tedy není ničím jiným než snahou odvést pozornost od skutečné podstaty případu.
Kontext Jiřikovského a organizovaného zločinu
Je nutné zdůraznit, že Jiřikovský není „nevinný domácí“, jak jej líčí Blažek.
- Policie jej spojuje s prostředím drogy, zbraně, darknetové obchody a dokonce i objednávky násilných trestných činů.
- Jeho recidiva a finanční operace jasně ukazují, že nejde o „politického vězně“, ale o osobu, která dlouhodobě obchází zákon.
- Kryptoměnový dar státu nebyl projevem dobročinnosti, ale sofistikovaným pokusem o legalizaci výnosů z trestné činnosti.
Pavel Blažek se ve svých prohlášeních snaží vyvolat dojem, že jde o politicky motivovanou kauzu a že policie používá nezákonné praktiky. Odborný pohled však ukazuje pravý opak:
- Policie i soud postupují zcela v rámci zákona.
- Jiřikovský se stal součástí trestního řízení proto, že u něj byly zjištěny jasné indicie praní špinavých peněz a vazby na podsvětí, nikoli proto, že „nechtěl mluvit o politicích“.
- Blažkův útok na orgány činné v trestním řízení ukazuje spíše jeho vlastní obavy z možného vyšetřování jeho role v celé transakci.
Je proto nutné odmítnout Blažkovo tvrzení jako právně i fakticky nepodložené. Ve světle důkazů se jedná o standardní aplikaci trestního práva a AML protokolů, nikoliv o „šeredný příběh“ z padesátých let.
