Exředitel a jednatel Nemocnice Kadaň Petr Hossner (ODS) si měl postupně nastavit odměňování až na úroveň výrazně převyšující běžné standardy veřejných zdravotnických zařízení. Zápisy dozorčí rady přitom naznačují, že kontrolní orgány města odměny schvalovaly – a dnes tvrdí, že „nevěděly“. Případ otevírá otázky možného porušení péče řádného hospodáře, střetu zájmů, obcházení kontrolních mechanismů a také toho, zda nejde o korupční či klientelistický model financovaný z veřejných peněz.
Veřejná instituce, soukromý standard?
V městské nemocnici, která hospodaří s veřejnými prostředky a je pod dohledem města, se mělo roky odehrávat odměňování, které budí dojem extrémní nepřiměřenosti. Podle popisu pořadu Ve stínu si Petr Hossner – tehdy jednatel a ředitel Nemocnice Kadaň a zároveň komunální politik za ODS – postupně navyšoval mzdu a čerpal i vysoké roční odměny. V jednom z doložených zápisů dozorčí rady se objevuje schválení odměny za rok 2022 ve výši 200 % roční mzdy, v absolutní částce 5 880 000 Kč.
Důležitá otázka nezní jen „kolik to bylo“, ale jak je možné, že to prošlo.
Dozorčí rada: kontrola, nebo razítko?
Dozorčí rada má plnit základní kontrolní funkci – zejména u městských organizací. Pokud ale členové dozorčí rady schvalují odměny navázané na roční mzdu a současně mají k dispozici absolutní částku, pak tvrzení, že „nevěděli, kolik to dělá“, působí přinejmenším jako nepřijatelná nedbalost.
Jestliže je navíc pravda, že odměňování bylo schvalováno opakovaně a dlouhodobě, vzniká podezření, že nešlo o selhání jednotlivce, ale o systémové krytí.
Právní rovina: co může být problematické
Z veřejně popisovaných okolností se otevírá několik právních okruhů (bez předjímání viny – to je na orgánech činných v trestním řízení a soudech):
- Péče řádného hospodáře / odpovědnost orgánů města a nemocnice
Pokud kontrolní orgány schvalovaly nepřiměřené odměny bez reálné kontroly, může jít o porušení povinností při správě cizího majetku (typicky otázka: jednali odpovědně, informovaně a v zájmu organizace?). - Střet zájmů a klientelistické vazby
Současně se zmiňují personální a politické vazby v Kadani a možné konflikty zájmů. U veřejné organizace je klíčové, zda nebyly rozhodovací procesy ovlivňovány stranickými vztahy nebo obchodními zájmy. - Přiměřenost odměňování a „nepřiměřený prospěch“
Samotný „vysoký plat“ ještě automaticky není trestný čin. Trestněprávně relevantní se to stává zejména tehdy, pokud je odměna výsledkem zneužití pravomoci, podvodu, porušení povinností, korupční dohody, nebo pokud byla nastavena v rozporu s pravidly schvalování a s vědomým obcházením kontrol. - Možné zneužití státní (veřejné) moci – kdy by to připadalo v úvahu
„Zneužití pravomoci“ se typicky váže na úřední osobu. V podobných kauzách se zkoumá, zda veřejní funkcionáři (radní, starosta, členové dozorčí rady, případně osoby jednající za obec) vědomě umožnili neoprávněné vyplácení, kryli ho, nebo bránili kontrole – a zda tím vznikla škoda či neoprávněný prospěch. - Korupce – co by muselo být doloženo
Aby šlo o korupci v trestněprávním smyslu, musel by být patrný protislužbový vztah (úplatek, výhoda za rozhodnutí, „něco za něco“). Případ může být „korupčně vypadající“ i bez toho, ale bez důkazů protislužby jde spíš o rovinu nehospodárnosti, selhání kontroly, střetu zájmů.
„Nevěděli jsme“ vs. dokumenty
Klíčové je, že se v případu objevují zápisy dozorčí rady, které mají dokazovat, že se odměny schvalovaly. Pokud dnes politici tvrdí, že o výši nevěděli, pak to otevírá dvě varianty – obě problematické:
- buď nevěděli, protože nečetli / nekontrolovali (hrubá nedbalost),
- nebo věděli, ale nyní se od toho distancují (možné účelové jednání).
Co je potřeba pro právní „tvrdý závěr“
Aby se to dalo postavit jako zneužití moci / korupce, musí být v textu opřené o konkrétní fakta (ne dojmy). Typicky:
- kdo přesně o čem rozhodl (valná hromada, dozorčí rada, rada města),
- jaká pravidla schvalování platila a zda byla porušena,
- zda někdo získal prospěch za protislužbu,
- jaká škoda vznikla a zda byla způsobena úmyslně nebo z hrubé nedbalosti.
Shrnutí: nepřiměřenost je jedna věc, odpovědnost druhá
Případ nepůsobí jen jako otázka „vysoké mzdy“. Spíš jako test, jestli v Kadani fungovala kontrola veřejné organizace, nebo šlo o prostředí, kde se odměny nastavovaly „v kruhu známých“ a bez reálné odpovědnosti. A právě to je důvod, proč se vedle civilních sporů nabízí i úvaha, zda se neotevírá prostor pro trestněprávní posouzení – minimálně ve směru možné nehospodárnosti a porušení povinností při správě veřejného majetku.
